PRODAJÍ NÁM I VZDUCH!,
Rubrika: ROZHOVOR
Zdánlivě nevinné texty, které mají zničující dopad. Málokdo je na ně takový expert a málokdo jich napsal tolik co on. LUDVÍK VACULÍK vloni oslavil sedmdesátiny -- a energie jako by mu ani neubývalo. Spíš se vnucuje otázka, proti čemu všemu ještě pozvedne svůj autoritativní hlas.
Začněme nejdůležitější otázkou z divadelní hry Podivné odpoledne doktora Burkeho. Jste šťasten?
Jsem. Nemám žádný důvod si stěžovat.
Mnohá vaše slova publikovaná v posledních letech mi ale trochu připomínají lamentaci zahořklého bojovníka, kterému se nedaří přivolat svými texty rozumnější svět.
Má občasná rozčilení, která jako čtenář možná trochu přeceňujete, patří k věci. Jakmile nějaká má lamentace pronikne na veřejnost, tím je to pro mě vyřízené. Dělám to pro své zdraví a skutečně mi to vždycky pomůže. Věci to nevyřeší, ale pomůže to mně.
Některá vaše prohlášení jsou přinejmenším kontroverzní. Vzpomeňme například vaši obhajobu papeže, když ve své encyklice zamítl antikoncepci. Vás nezneklidňuje populační exploze?
Ale to přece není populační exploze. To je exploze toho, co je ještě před populací. Kopulační exploze. Nicméně -- pokud jde o přelidnění, chápu obě strany. Jen jsem souhlasil, že papež nemůže nic jiného říkat. A s tím já souhlasím. Musí být řečeno, jak věci v základu jsou správné a mají být. To by tak hrálo, aby ženy chtěly být kněžími!
V anketě Magazínu MF Dnes jste před časem odsoudil umělá těhotenství. Kdo má být za nás moudřejší? Osud? Příroda? Bůh? Vždyť umělé děti nejsou právě ta problémová část dětské populace ...
Příroda rozhoduje. Když je nějaká závada medicínsky odstranitelná, je to v pořádku. To je přirozená okolnost. A k přirozeným právům patří právo lidského rozumu, aby ji odstranil. Ale umělé oplodnění je něco jiného. A nelíbí se mi ani u krav, natož u lidí. Ale vždyť si to dělejte ...
Tamtéž jste dal najevo své záporné stanovisko k přistěhovalcům. Vážně je Anglie se svými pestrobarevnými obyvateli tak ošklivá?
Když jsem napsal, že bych tam nechtěl jet, nepopsal jsem Anglii, ale sebe. A především -- nešlo o žádné mé vyjádření, že mi vadí cizinci, jak to pak interpretovala kritika. Já jen řekl NE na otázku, jestli se má přistěhovalectví podporovat. Přičemž jsem vycházel ze svého instinktu proti míšení ...
Proti míšení ras? Nebo jen národů? Národností?
Proti entropii. Proti entropii všeho ve vesmíru. Až bude celý svět stejný, bude to chudoba, žádné obohacení. Nebude důvod volit jiné místo, když všude bude stejno.
Uprchlíci se na to asi dívají jinýma očima ...
Jenže já nemluvím o případech pomoci. Musíme být solidární s těmi, kteří utíkají a hledají pomoc. Ale proč přistěhovalectví ještě podporovat? Hasím, jen když hoří -- nestříkám tam tu vodu furt.
Když tu byly spory o návštěvu Salmana Rushdieho, řekl jste, že si za své potíže může sám. Kde zůstala vaše solidarita s pronásledovanými kolegy?
Však já nejsem solidární s každým. On vyšel z islámské kultury, zná její zákony. Tak se nemůže divit. Jako se nemůže divit, kdo udělá oheň, že ho to pálí. Nemůže v islámu udělat něco proti zákonům islámu a jít se chránit do evropské civilizace. To nejde. To nás zatahuje do sporu s nimi.
Mnoho lidí u nás za komunistů dělalo totéž. Protivili se zdejším zákonům, svědčili proti režimu. A jak byli rádi, když pak mohli utéci do bezpečí a Západ se jich ujal.
Jenže Západ musel. Šlo o jiný případ, o stejnou civilizaci. Západ se nás ujímal proti Rusům, kteří se hlásili k Evropě a byli voláni k evropskému pořádku. Když se nás na Západě zastávali, říkali tím Rusům: Jednejte s Evropany jako s Evropany. Ale že si pan spisovatel vezme senzační exotické téma a na evropském trhu s ním kšeftuje? Běž s ním na perský trh, chytráku!
Četl jste tu knížku?
Nečetl. A nebudu. Mě zaujal ten spor, ne ta knížka.
Třeba je dobrá ...
Prý není.
Je to dostatečný důvod k tomu, říci o autorovi, že má, co si zasloužil?
Každý si zaslouží důsledky svého činu. Já netvrdím. že si zaslouží, aby ho zabili, ale zaslouží si tuto potíž, kterou s tím teď má.
Snad. Chci se ve skutečnosti ptát na něco jiného. Mnohokrát jste osvědčil cit pro situaci a slovo v pravý čas. V poslední době jako byste se rozmělňoval v drobných ...
To je optický klam. Když jezdím na besedy, lidé na nich často projevují potřebu nějakého rozhodného slova. Zase prý se má ozvat výrazný hlas někoho významného. Nové 2000 slov -- blesk, který uhodí do toho zla kolem. Jenže tehdy to bylo jiné. Byl jen jeden hromosvod: ÚV KSČ. Ale dnes je příčina jednou tam, podruhé jinde.
A vy jako byste přitvrdil. Péči o životní prostředí například vyhrocujete až k izolaci před světem, požadujete těžko přijatelné podmínky pro souhlas se vstupem do Evropské unie. Nepřeháníte to? Představme si, že by opravdu mohlo být po vašem. Nezalekl byste se trochu? Nezveličujete své nároky jen proto, že jste s nimi v menšině?
V žádném případě. Myslím to vážně. A že bychom se bruselským byrokratům nelíbili? Tak ať! Copak k nim musíme? Navíc -- i tam se to vyvíjí. A nebyli bychom sami, kdo si klade podmínky. Nemluvě o tom -- a to je základní věc --, že obyvatelstvo se má snažit uživit doma. Samo. Nač vozit obilí odněkud někam? To jsou ta rizika zhroucení všeho.
Dělba práce má i své výhody, ne?
Dělba práce byla vždycky. Někdo jezdil s koňma, někdo dělal na poště. Práce byla rozdělena a dobře. Tak dobře, že i pro velice málo kvalifikovaného člověka se práce našla. Dneska se nenachází ani pro kvalifikované síly.
Tenhle trend se asi nezmění. Jedině, že bychom zastavili a odmítli pokrok jako takový ...
Vždyť ho zastavme. Proč tomu vůbec říkat pokrok?
Máte nápad, jak to udělat?
Mám. Uposlechnout katastrofy. A ta se blíží.
Jakou čekáte?
Že ty svině začnou prodávat i vzduch. I vzduch! A budete si na hřbetě nosit přístroj, který bude měřit, kolik vzduchu jste za rok vydýchal. A budete ho platit. Takové jsou to svině, které teď mají v Evropě moc. Podnikatelé, kapitalisti, byrokrati ...
To opravdu čekáte?
Ano. Že nebude vzduch. Že začneme být tak neduživí, že se ani nezjistí, co máme nemocného. A nebudeme mít děti, ale mrzáčky. A ze tří mrzáků se bude uměle montovat jeden zdravý.
A nebojíte se, že s poklesem ekonomiky by se náš labilní svět naklonil ke katastrofě ještě horšího druhu?
Víte co? Tohle všechno já dávám na starost vám mladým. Toto všecko, nač se mě ptáte, si vezměte na starost vy.
Když my mladí nevíme jak. Zato vy nabízíte spoustu receptů. Nenapadlo vás někdy vstoupit do politiky? Třeba jako poslanec nebo senátor?
Senát mi nikdo nenabídl, protože jsem včas řekl, že s ním nesouhlasím. Do Parlamentu jsem nabídky dostal, ale nechtělo se mi. A z toho, co je mi nepohodlné, se umím dobře vymluvit. Víte, já jsem na práci dost přísný. A nejen na svoji. Asi bych byl přísný i na práci jiných lidí. Byl bych velice tvrdý, ale přitom na to nemám povahu. Kdybych byl například šéfredaktorem nějakých novin, já bych s nima tak zametl ... Ale to bych musel na lidi být zlý, jak nechci být. Já nechci být kapitánem. Já bych na vás musel moc řvát.
Obraťme se k vašemu psaní posledních let. Jako čtenář se s vašimi názory nejčastěji setkávám v rubrice Lidových novin Poslední slovo nebo v již zmíněné anketě magazínu MF Dnes. A pomalu nevím, jestli se vás nemám trochu bát. Vynášíte tvrdé kategorické soudy, střelhbitě rozlišujete mezi dobrým a zlým. Někdy se až zdá, že jaksi od boku. Jste si svými pravdami skutečně tak jist?
Vůbec ne. Ve skutečnosti velmi cítím svou nepříslušnost a nekompetentnost. Ale jinak to nejde. Když chcete jít po ulici, musíte tu nohu někam položit. A stejně tak musíte -- řekněme pro potřebu dne -- případ od případu nést to nepohodlné riziko a věci rozdělovat.
Jenže vy to děláte veřejně, jakoby za ostatní ...
Však se mnou nikdo nemusí souhlasit, je to jen nabídka myšlenky.
V některých případech dost důrazná. Vzpomeňme například váš otevřený dopis Václavu Klausovi. Uspokojila vás premiérova odpověď?
To víte, že ne. Neuspokojil mě v otázce ekologie, a zejména v otázce volebního práva zločinců. Ale já se tím od té doby stále zabývám. A také o tom tu a tam občas -- a vždycky marně -- něco napíšu. Někdo se nad mým dělením lidí pohoršuje, ale lidé jsou opravdu lepší a horší. Těch horších je menšina a přitom určují životní styl většiny. O demokracii by měli rozhodovat demokrati, a ne lidé, kteří svými činy jasně ukazují špatný poměr ke společnosti, k lidem nebo ke společnému majetku. Už jsem v tom smyslu psal i parlamentnímu klubu ODS. Ať navrhnou zákon, podle kterého by součástí trestů za podobné zločiny bylo i zbavení volebního práva. Milan Uhde mi odpověděl, že to projednají, ale pak přišly volby a jiné starosti, takže se to zatím nestihlo.
Chystáte se zasáhnout ještě někde jinde?
Bylo by toho hodně, ale není jak. V nedávném Posledním slovu mám například ten názor, že by se měly přísně a rychle trestat všechny projevy rasismu. Ale co já v tom můžu udělat? Nebo si vezměte všechny ty bankovní podvody. Copak je můžu vypátrat? Ale pravda je, že nečinně se na to dívat také nemůžu. Proto jsem se rozhodl, že nebudu platit daně, dokud oni ty peníze ze zkrachovaných bank nenajdou.
Bez ohledu na penále? Vždyť za tohle z vás finanční úřad může udělat žebráka.
Až přijdou, řeknu jim: Peníze máte u mě uložené a penále platit nebudu. Až najdete ty miliardy, já k nim těch svých pár tisíc přihodím.
Řešení hodné spíš nějakého anarchisty, ne?
No však já jsem! Ale takovej ukázněnej. Já bych byl pro nějakou anarchistickou organizaci. Kdybych byl kupříkladu mladší a myslel si to co teď, založil bych komando a zločince bych vyhledával na vlastní pěst. A když nějakého vraha pustěj od soudu domů, protože nejsou schopni ho odsoudit, hned bych ho nechal odstřelit.
Nevěřím.
Na to vemte jed. Protože tohle mě tak otravuje! Tady je mrtvola, tady je vrah, on se přizná, ale nejsou důkazy. Tak co to teda jsou důkazy? Teď jednoho takového pustili domů. Po čtyřech letech vazby. Po čtyřech letech! Podle toho, jak oni ho vyšetřují, on zjistí, že se pohybují na tenkém ledě, odvolá původní přiznání, tím to všechno znejistí a jde domů! Nebo ten chlap, co zabil holku a dostal sedm let. Za sedm let ho pustějí domů! Cožpak ona za sedm let vstane? Já bych ho nepustil, dokud ona nevstane!
Takže oko za oko, zub za zub? Nejste trochu fundamentalista?
Nevím čeho fundamentalista. Ale mně to slovo nevadí. Vždyť jde o fundament. Zabil jsi, nemáš právo na život. Něco jiného samozřejmě je, když zavraždí manželka manžela. Ta má bližší důvod, a to je u Boha.
Často propagujete návrat ke starým pořádkům, píšete o morálce a tvrdíte, že nad křesťanské desatero není. Zároveň se přitom netajíte s potížemi, které vám dělá šesté přikázání. Nesetkáváte se někdy u svých odpůrců s argumentem, že kážete vodu a pijete víno?
Tuto námitku očekávám. Ale tam, kde piju víno, vodu nekážu. A hájit se nijak nemíním. Za svoje hříchy se budu vyrovnávat se svým bohem a se svým čertem, ne se sousedy.
Nicméně: máte dvě nemanželské děti a snažíte se vést jakýsi dvojitý rodinný život. To asi není příliš jednoduché, že?
Mám velikou potřebu, která převažuje nad každým odstředivým prvkem a nad vším rozkladným vlivem, potřebu pořád to dávat dohromady. Stalo se to? Stalo. Nedej se tím diskvalifikovat. To, že mám poslední děti jinde, než jsem měl ty předchozí, mi nebere povinnost pořád vůči nim jednat jako autoritativní otec. Protože jsem jejich otec. Musím být. Kdyby mi to neuznali, nebyl bych. Ale naštěstí jsem našel do té míry porozumění, že ani moje původní rodina mě na této otázce násilím neštípe. A všecko učiněné platí, ač za ztížených a značně sporných okolností.
Já to nemyslel jako kritiku, chraň bůh. V podtextu vašich veřejně publikovaných názorů je ale často znát jakýsi apel na člověka: přece víš, co se má dělat, tak to dělej, vždyť je to jednoduché. Sám přitom máte živou zkušenost lidské nedostačivosti i obtížnosti držet se zdánlivě prostých pravd. Nemáte pocit, že i jiné věci mohou být podobně složité?
Já to uznávám. Ale přesto si musíte vzít na pomoc právě to základní. Jako když píšete: musíte zvolit písmena a ta jsou dána. A s poměřováním obecných způsobů je to podobné. Musím i se složitými věcmi nakládat, jako by byly jednoduché. Jen s tím vědomím, že to tak není. Ostatně -- právě toto je jedním z mých literárních námětů.
Chystáte o tom nějakou novou knížku?
Mám něco na mysli, jenže zatím mi k tomu chybí dost vůle. Kdybych ji měl, musel bych se odříznout od toho, co mě rozptyluje. Ale mám co psát. A budu se o to snažit.
LUDVÍK VACULÍK se narodil v roce 1926 v Brumově u Valašských Klobouk. Pracoval a studoval ve Zlíně u firmy Baťa. Po válce vystudoval Vysokou školu politickou a sociální, po únoru 1948 pracoval dva roky v pohraničí jako vychovatel učňů. Pak se stal redaktorem a postupně psal pro Rudé právo, Besedu venkovské rodiny, Český rozhlas a Literární noviny. Svým vystoupením na sjezdu spisovatelů v roce 1968 a textem 2000 slov si přivodil vyloučení z KSČ a další postihy. Od té doby žije bez stálého zaměstnání a do roku 1989 mohl své fejetony a knihy publikovat jen v samizdatu, který také sám organizoval, nebo v zahraničí. V současné době pravidelně přispívá do Lidových novin. Zatím napsal knihy: Sekyra, Morčata, Srpnový rok, Rušný dům, Jaro je tady, Český snář, Stará dáma se baví, Sólo pro psací stroj, Nad jezerem škaredě hrát, Jak se dělá chlapec, Milí spolužáci.
zdroj: časopis Reflex