Edice vznikla v Pražské hospodě Konvikt, kde jsme seděli s Ivanem Wernischem a mluvili o možnostech vydávání poezie u nás. U téhož stolu s námi byl Václav Beneš, zaměstnanec Knihovny Jana Drdy v Příbrami. On zainteresoval osvícené vedení tamní knihovny a my zase Jiřího Suchého, který je velkým fanouškem poezie. V roce 1998 jsme začínali sbírkou Josefa Hiršala Básně, třásně, rohypnol a dodneška už jich má Edice současné poezie nakladatelství Klokočí na kontě patnáct. Zatím poslední z nich byla sbírka Jiřího Suchého Černá vzducholoď. Jakousi redakční radu, která doporučuje rukopisy, tvoří Rudolf Matys, Jiří Suchý, Pavel Šrut, Ivan Wernisch a já.

Řekli jsme si, že se nebudeme uzavírat ani programově, ani generačně. Volíme z nejrůznějších poetik a básnických názorů. Je štěstí, když se podaří objevit nového autora, který vypadá zajímavě, což je myslím v naší edici případ Kateřiny Rudčenkové. Nemá smysl, abych tady potvrzoval kvality klasiků jako je Hiršal, Hauková i zkušených autorů, reprezentovaných třeba jmény Petra Krále nebo Jiřího Golda.

Částečně obvyklým -- žádáme o granty ministerstvo kultury, Obec spisovatelů, Český literární fond. Ale na každou knížku dostáváme taky tři tisíce od vesnice Sudoměřice u Bechyně a pomáhají nám i soukromí podnikatelé. Třeba knížku Jiřího Suchého cele financoval pan Ivan Kratochvíl, majitel úklidové firmy. Řadu prací nám s finančními úlevami poskytuje příbramská knihovna. Nakonec to nevyjde tak draho.

Ano. Autoři dostávají pět tisíc korun. Také Stanislavu Kolíbalovi, který nám udělal krásnou obálku a grafickou úpravu edice, se snažíme alespoň zčásti jeho práci zaplatit. Pokládáme totiž za nepoctivost knížky vydávat a neplatit za ně, byť by to byla symbolická suma. To je otázka vnitřní poctivosti vydavatele.

Spolupracujeme s distribuční firmou Kosmas, posíláme nabídky knihkupcům. Závisí na jejich osvícenosti, zda jim stojí za to objednávat jeden nebo dva exempláře básnické sbírky, protože víc neprodají. Máme také jednoho přítele, středoškolského profesora češtiny v penzi, který knihkupectví obchází a když vidí, že naše knihy nemají, vyndá je z aktovky a nechá jim je tam. Je to tak trochu jako za časů pátera Vrby. Ale jsou už i takoví čtenáři, kteří naši produkci odebírají kompletně. Je to běh na dlouhé trati a také výsledky té práce se, doufám, projeví dlouhodobě.