Kompletně vykradeno!
Tak to tu ještě nebylo. Za prvé: student zlínské filmové školy KAREL SPĚVÁČEK natočil filmový celovečerní debut ve třiadvaceti letech. Za druhé: jeho producent je tak rozčílený, že nechtěl přijet ani na pražskou premiéru, a při projekci pro kinaře jeden z nich vstal a začal na plátno hrozit pěstí. A za třetí: buďte si jisti, že emoce neplanou jenom pro to, že ve filmu Brak hraje roli kurvy pornoherečka. Zřejmě je cosi šíleného v usměvavém obrýleném chlapci, který v černé komedii oprášil nerudovské téma, totiž kam s mrtvou prostitutkou, která vám zemřela v posteli.
Původně se měl film jmenovat Jehličí. Proč z toho nakonec sešlo?
Měl se jmenovat podle písničky, která zní v jediné vážnější scéně filmu. Opuštěná prostitutka se předávkuje, sedí na posteli a čeká na smrt. Jenomže distributor s producentem se postavili proti. Tvrdili, že je to moc vesnický název, ale podle mého jim spíš vadilo, že z toho názvu jsou cítit jehly. Ta kurva si v té scéně původně píchala, ale nakonec jsem to musel změnit na šňupání, protože tak je to prý slušnější.
S producentem hlavního financiéra filmu Ateliérů Bonton Zlín jste si zjevně do oka nepadli.
Naštvalo mě, že producent začal mít připomínky, až když byl film střižený. Vadila mu sprostá slova. Ale že se mu v příběhu předávkuje mrtvá holka, že s ní jeden z těch kluků spí a že se jí potom zbaví a nic se jim nestane, to mu nevadilo.
Co neprošlo?
Neprošla třikrát píča, jedna buzna, jeden potrat opičí děvky. Producent argumentoval tím, že to chce pustit v televizi od osmi večer.
Byla vulgarita nutná? Stylotvorná?
Ano, oni nechápali gradaci, že po vole přichází obyčejně píča. A když se vyhodí, zůstane výrok v jedné rovině a nemá to koule. Kromě toho bylo zasahování do dialogů povrchní. Když píča je nepřijatelná a kunda v pohodě, pak, uznáte, zdálo se mi to malinko divný.
Zlínské ateliéry prý daly do filmu sedm milionů. Překvapuje mě, že svěřily odpovědnost třiadvacetiletému študákovi, který do té doby nic většího nenatočil.
Na začátku devadesátých let zlínská filmová škola vyhlásila, že bude podporovat nízkorozpočtové filmy a dá šanci talentovaným studentům. Před pár lety se o oživení této myšlenky zasadil producent Pavel Melounek, byl vypsán tendr na nejlepší scénář a komise v čele s hercem Vítězslavem Jandákem, která ovšem zasedala v Praze, vybrala ten můj, i když jsem měl na škole nejhorší pověst. Takže co teď?
Jednali s vámi z pozice síly? Pořád jste studentem zlínské filmové školy.
Určitě. Totiž škola, která je pro tento film partnerem zlínských ateliérů, nás pořád brala jako své studenty, kteří něco zkoušejí. Představa, že víme, co chceme, pro ně byla nepřijatelná.
Pojistili si vás nějak?
Ano, nasadili na mě zkušeného režiséra Dušana Trančíka, který mě nutil zkoumat psychologii postav. A proč je ta prostitutka nešťastná? ptal se mě pořád. Sešli jsme se asi čtyřikrát, vždycky jsme se pohádali, pak si nás pozval producent, před nímž mi Trančík vyčetl, že chci dostat Českého lva. Já na to, že to není pravda, že chci Oscara. Odešel, a od té doby jsme se neviděli.
Doopravdy jste dosud nic nenatočil?
Ne, vůbec. Ale nedivím se strachu Zlínských. Na konci prváku jsme dělali cvičení a já udělal krátký film o zombících, kteří nakonec sežerou i štáb.
Nebál jste se zůstat na place sám?
Jenom jsem se staral o to, aby příběh nepřekročil hranice, které jsem si stanovil. A to někdy hrozilo. Zvlášť když Viktořík všechny zhulil, jeli jsme jednu scénu šestkrát a herci se pořád smáli. Byli divocí, musel jsem je seřvat. Dost nás tlačil čas. Chtěli jsme čtyřicet natáčecích dní, dostali dvacet devět. Vždycky v půli dne jsme zjistili, že nestíháme denní plán, a raději netočili zásadní scény, které posunovaly děj.
Je vám některé nenatočené nebo vystřižené scény líto?
Jedné zvlášť. To když je Paula zhnusená vlastním striptýzem, tečou jí z rukou stigmata a kluci jako psi jí z nich začnou sát krev. Škoda! To jediný, co je ve filmu moje, jsme museli dát pryč.
Proč jste si najal českou pornoherečku Paulu Wild?
Já věděl, že končí s pornem, a říkal jsem si, že natočit normální film by pro ni bylo nádherné zakončení.
Jak se s ní pracovalo?
Já ve scénáři napsal erotickou scénu, ale nevěděl si s ní rady. Nechali jsme to na ní, udělala to mistrně, z ní erotika vyloženě sálá. Chtěl jsem, aby byla vidět i ta sexuální mechanika, jak bere jednoho po druhém pořád stejně. Průměrně jsme dělali tři klapky, Paula jela vždycky na první dobrou. Spíš s ní měl problém producent. Dokonce se na dvě hodiny zastavilo natáčení a dvacet lidí diskutovalo o tom, jestli můžeme točit něco, co není ve scénáři ...
Jak je možné, že se Brak v takové atmosféře vůbec dokončil?
Jednak už se medializovalo jeho natáčení a stornování by byl trapas, jednak Bontonfilm posílal do zlínských ateliérů peníze a ptal se, kdy bude film hotový.
Proč se nakonec film jmenuje Brak?
Barvami, muzikou i scénářem, který nepsychologizuje, je to jasný béčkový film osmdesátých let. Lidi říkají, že je to alibismus. I když možná ano. Vyrůstal jsem s komiksy z osmdesátých let, později už byly moc drsné, ale jestli znáte Supermana, tu jeho žluto zeleno červeno kýčovitě fialovou jsem chtěl do filmu dostat.
Brak je prošpikován filmovými parodiemi na jiné filmy. Podle jakého klíče jste si citace vybíral. Je to pocta?
Pozor, nejsou to parodie, na ty bych potřeboval o dvacet milionů víc, abych se dostal do stejně výpravné ligy. Tohle jsou jen narážky. Například u Spalovače mrtvol nebo Jízdy je to pocta.
Stojíte o to, aby někdo z citovaných režisérů viděl váš film?
Třeba Milan Šteindler. Je tam jeho Perníková věž.
Tak tu jsem neviděl.
Já taky ne. Já si počkám, až to poběží v televizi.
Bude kompilace příznačná i pro vaše další filmy?
Určitě. Já mám nejradši amerického režiséra Kevina Smithe, který postupuje přesně stejně, s notnou dávkou absurdního humoru. Víte například, co je to golgotský muž?
Ne.
Na Golgotě všichni srali do jedné jámy a tak vznikl golgotský muž z hoven, kterého lze zničit jedině pomocí osvěžovače dechu.
Kdy jste začal vnímat filmy přes autory?
Pozdě. Vždycky mě spíš zajímalo, kdo v tom hraje. Poprvé u Modrého sametu mě začalo vrtat hlavou, kdo a jak to natočil.
Na Lynchovi se vaše generace shodne?
Moje generace ho bere, protože je divný, ale vlastně neví proč. Je to spíš snobismus.
Cítíš spřízněnost se stejně starými režiséry?
Proč ne? Chtěli jsme udělat Kytici 2001, Erbena našima očima, ale producenti se šprajcli, že by to bylo nevhodné vůči F. A. Brabcovi a jeho Kytici. Je to škoda, mohl to být manifest, něco jako Skřivánci na niti.
Dřív byla praxe taková, že budoucí režisér začínal u zkušených mistrů. Dovedete si něco takového představit na vlastní kůži?
Pár režisérů bych chtěl vidět pracovat, ale stejně bych se k nim nedostal. A když jo, měl bych puzení jim do toho kecat, takže by mě vyhodili. Dneska si může točit na DVD každý a nemusí mít FAMU. To je, panečku, demokracie.
Vy určitě míváte problémy s autoritami.
Nevycházím s nesmyslnýma autoritama. Dřív to byli učitelé, dnes producenti. Když jsem byl s našima v zahraničí, učil jsem se doma s mámou, to bylo fajn, problém nastal až na gymplu. Připouštím ovšem, ještě předtím mě stačili vyhodit z Pionýra.
Za co?
Já strávil s rodiči sedm let ve Španělsku a dva roky v Havaně. Táta dělal v exportu a importu ovoce a zeleniny. Když jsme se sem vrátili a já chtěl jít s klukama někam ven, všichni pokaždé šli do Pionýra. Chtěl jsem tam taky. Jenomže jednou pořádali diskotéku, každý měl přinést svou oblíbenou desku a já přitáhl Krylovu Bratříčku, zavírej vrátka. Vyloučili mě, netušil jsem proč, ale mělo to něco do sebe. Pátého května se stávalo u pomníčků s šátkama, a jenom já a jeden kluk, jehož rodiče později emigrovali do Švédska, jsme museli sedět ve třídě a kreslit. Potom jsme šli ze školy, všichni stáli u pomníčku a my po nich házeli šišky.
Cítíte se být zásluhou dětství stráveného v cizině jiný než vaši čeští vrstevníci?
To je zajímavé, protože mezi mnou a lidmi, kteří začali dělat filmy ve stejném věku jako já, je velký rozdíl. Vyrůstali na jiných filmech. Já přijel a znal Rockyho, Batmana, Ramba. České pohádky mě minuly. Povídám, děti, pojďte, pustíme si Mickey Mouse a oni se zeptali: A kdo je to Micky Mouse? Ten jemný rozdíl cítím dodnes.
V čem?
Kluci ve Španělsku dělají, co je baví, chtějí-li dělat film, začnou s Betou, a pak se -- protože ve Španělsku není filmová škola -- protloukají světem, studují a hodně toho vidí. Tady lidi dělají, co je nebaví, pořád se k něčemu vymezují negativně, není v nich radost. Bavil jsem se v hospodě s klukama mého věku a oni neznají nic. Je zajímá, kde si koupit auto a kde sbalit babu. Ale když jim řekneš, že v televizi běžel film od Menzela, nevědí, kdo to je. Neznají spisovatele, Párala, Hrabala, nikoho. Nejsem alergický na nevzdělanost, ale když sedíte s dvaceti lidma a všichni jsou navlas stejní, je to síla.
Čím jste chtěl být jako kluk?
Chtěl jsem dělat zvěrolékaře, jenže pak přišel Indiana Jones a já řekl kamarádům, pojďme dělat filmy. Na gymplu jsme na tři videokamery točili parodie na Ramba, na M.A.S.H. Našel jsem kamaráda s podobně ujetými nápady. Na slogan Evropy 2 "čím víc hlava pracuje, tím víc potřebuje Evropu 2" jsme do záběru umístili ředitele školy, který si kouše nehty. Když nám k tomu připočetli pár dalších videovečerníčků s kantory v hlavní roli, byla z toho trojka z chování.
Jak se na to tehdy přišlo?
Pouštěli jsme své filmy o volných hodinách, ale pak se zasekla kazeta ve videu, a když se vrátilo z opravy, pustili si učitelé ve sborovně to, co zůstalo uvnitř.
To je jak z filmu Študáci a kantoři 2001.
Je to za mnou, díky bohu.
Kdy vás napadlo, že půjdete na FAMU?
Nic jiného mě nikdy nenapadlo, protože mě nic jiného nebavilo. Poprvé jsem se hlásil na hranou režii s Psychem 4, v němž si chlapeček jde najmout byt v paneláku, podruhé s povídkou podle Simmela o chlapovi, co trpí paranoiou, potřetí zombíci na Olšanech sežrali holku -- to už jsem si říkal "stejně mě zase nevezmou" -- a počtvrté jsem jim tam poslal scénář, ze kterého vznikl Brak. Ten rok mě u přijímaček vytočila povinná úvaha Proč chci studovat scenáristiku.
Co jste napsal?
Vytečkoval jsem papír, aby si to vyjasnili. Při posuzování prací adeptů komisi pomáhají studenti z posledního ročníku. Jeden z nich mi vysvětlil, že existují dvě laťky a adept musí prolézt mezi nimi.
Ve Zlíně vás vzali bez problémů?
Absolutně. U zkoušek mi otevřeli knížku, nějaké Dějiny umění, a zeptali se, co je to za obrázek. Řekl jsem, to je Gaudího lavička v Barceloně, co je naproti bance. Lekli se, že jsem génius, tak jsem je musel uklidnit, že jsem nedaleko pět let bydlel. Hned po třech týdnech jsem pochopil, že mě tam nenaučí ani filmovou historii, protože co se mi líbí, znám, a to mi stačí. Nebavilo mě sedět celý den a poslouchat o maďarském filmu.
Na čem jste se učil?
Všechno pochopíte sledováním filmů, filmovou řeč umíte už z televize. Že nemohou být za sebou dva záběry stejné velikosti, mi došlo okamžitě.
Lze se koukáním filmů naučit napsat taky scénář?
Ano, a proto vím, že dělám béčkový film. Miluju jednoduchý princip svalnatého chlapa a blonďaté holky s velkejma prsama, která je v polovině příběhu ukáže.
Není to únavné?
Ne, je na tom hezké, že většina režisérů béčkových filmů to dělá s čistým svědomím. V lepších filmech se vždycky něco předstírá. Obdivuji Simandla, který v bramborárně u Milína natáčí stále ve stejných kulisách akční filmy a vyváží je do světa. Musí se při tom ohromně bavit.
Bavilo by vás to?
Určitě, teď se chystám na horor, chci zaplavit Václavák zombíkama a to bude velký počin, protože sám velký Romero se s oživlýma mrtvolama odvážil pouze do dvou ulic. Tohle bude něco.
Myslíte vážně, že k tomu dojde?
Ne. Zkusil jste chodit po českých producentech s filmem o upírech? Tak vidíte.
Chodíte do kina na české filmy?
Chodím na oblíbené režiséry, ale na české vůbec, musím říct. Když mě film nezaujme od začátku, odcházím. Šeptej jsem viděl omylem, když jsem šel do Galaxie na Od soumraku do úsvitu a spletl si sál. Samotáře jsem pasivně dokoukal, nevzalo mě to, ale jinak Zelenku na milost beru.
Koho ne?
Nejhorší je Gedeon. To je něco jako Forman, ale v akváriu. Jeho filmy jsou nesmírně umělé. Nakonec si řeknete, tohle jsem viděl už před pětatřiceti lety a líp.
Mají české filmy společný problém?
Jsou moc český ... Je jedno na koho jdete, protože vždycky dostanete to hezké české, co se očekává. Koukáte na českou vlídnost a víte, jak to dopadne -- že v okamžiku, kdy si Svěrák na Kolju zvykne, odvezou mu ho. Mně by tyhle filmy nevadily, kdyby k nim vznikala alternativa.
Chodíte do divadla okukovat herce?
Nechodím. Byl jsem na Návštěvě staré dámy na Vinohradech, pak dvakrát ve Zlíně, a to mě odradilo úplně.
Vzal byste reklamu za hodně peněz?
Jelikož autorská reklama nefrčí, tak asi ne.
Čím se živíte?
Honorář za tenhle film mi pokryl výdaje v průběhu natáčení. Jinak jsem si půjčoval a splácel to lístkama na premiéru. Bohužel, já dokážu do tří dnů utratit libovolnou částku.
Co máma? Sleduje vás?
Máma žije v Brně. Dlouho jsem ji s filmem otravoval a neměl žádnou odezvu. Teď je dojatá a řeší, co si na sebe vezme na premiéru. Až to uvidí, stejně mě vydědí.
Text Milan Tesař
Foto Petr Jedinák