ČEŠI NA TO KAŠLOU
"Po návratu z Německa jsem ztratil o Češích a jejich vztahu k vlastnímu národu veškeré iluze," říká nakladatel, překladatel, básník a grafik PETR SACHER (54). Přesto právě firma manželů Sacherových, pražské nakladatelství Hynek, je jednou z těch mála, které považují vydávání původní české literatury za svou povinnost.
Své české kořeny si Sacher uvědomil až v druhé vlasti, Německu. Chomutovský rodák, syn Čecha a sudetské Němky se tu ocitl v roce 1958, kdy se po letech studené války objevil jakýsi náznak politické oblevy a jeho mamince povolili návštěvu odsunutých mnichovských příbuzných. Jako tolik jiných dětí těch, kteří se tehdy i později rozhodli opustit Československo, dozvěděl se až na místě, že se nevrátí. Nastalo pro něj období dohánění jazykových znalostí, nesnadného začleňování do neznámého světa. Snad právě tahle konfrontace ho vedla k pocitu, že by měl objevovat také to, co zanechal za zády. Po řadě životních peripetií nakonec vystudoval na mnichovské univerzitě bohemistiku , psychologii a filozofii, a rozhodl se překládat z češtiny do němčiny. Začínal textem opravdu nesnadným -- Hrou doopravdy Richarda Weinera, ale překládal i autory současné, mj. Patočku, Hrabala, Putíka, Fukse, Lustiga a Topola, připravil antologii české prózy z přelomu 19. a 20. století a vzápětí antologii pražské literatury 20. století; zatímním vrcholem jeho snažení je zřejmě nový německý překlad Haškova Švejka.
Koncem osmdesátých letech připravoval také monografii o vzniku moderny v Praze a při studiu podmínek, ze kterých vyrostla, se dostával stále hloub do 19. století. "Fascinovalo mě," říká dnes, "v jak relativně krátké době a relativně malými prostředky dokázal český národ v 19. století zorganizovat úspěšně a nezvratně svůj nový život. Líbilo se mi, kolik lidí dokázalo svůj život věnovat obnově komunity, a také já jsem tak svou práci bral. Po listopadu 89 jsem měl představu, že český národ, ač poškozený lety komunismu, naváže na to, co představovalo zatím vrchol jeho novodobé kulturní existence -- na léta první republiky."
Chtěl v této situaci opět pomáhat -- a osud mu umožnil, aby to snažení dostalo tentokrát jinou podobu.
DŮM U ČESKÉHO LVA
Když se v roce 1969 Petr Sacher oženil se slečnou Dagmar Hynkovou a odvezl si ji z Prahy do Německa, samozřejmě věděl, že je dcerou ing. Kristiána Hynka, posledního majitele několikageneračního pražského nakladatelství, vydavatelství, knihkupectví a komisionářství Alois Hynek. Tohle nakladatelství fungovalo v domě U českého lva v Celetné ulici číslo 11 od roku 1869 do roku 1949 a výrazně se podílelo na rychlém růstu české kulturnosti, který tak obdivoval. V době jeho sňatku ani později ovšem ani jeho, ani nikoho jiného nenapadlo, že jednou přijde doba, kdy bude možné činnost nakladatelství obnovit.
Po roce 1989 byl ovšem původní objekt restituován, vrátil se do rukou rodiny -- a starý pan Hynek si velice přál, aby se rodové jméno opět objevilo na obálkách českých knih. Petr Sacher byl tou dobou ovšem v rodině jediný, kdo měl v daném oboru vzdělání -- a tak ono poslání na něj jaksi přirozeně padlo. Ostatně nezdá se, že by se příliš bránil.
"Všechno to začalo tak trochu jako hra," vzpomíná dnes, "ale ta hra brzy dostala vážné obrysy. S kamarádem Pavlem Koubou jsme v roce 1993 vymysleli, že bychom chtěli vydávat sebrané spisy Jana Patočky. Jenže rodina Patočkových dědiců nechtěla, aby dílo českého filozofa šířili "nějací Němci". Další zkušenosti s českým prostředím, do něhož jsme se definitivně vrátili v roce 1995, byly ovšem spíš opačného rázu, i když stejně absurdní. Zjistil jsem, že určité představy o nějakém vyšším celku, k němuž jedinec patří, se tady sice ještě vyskytují, ale většinou Češi na svůj národ kašlou. Nemají vědomí náležitosti k nějaké obci odpovědných, pravdou a rozumem se řídících, skutečně svobodných lidí. Jde jim jen o prachy, auta, chaty, majetečky, o prosazení jejich libůstek a egoismů. Na druhé straně jsou někdy zase přehnaně sebevědomí -- cítí se jako velmistři, nejraději by západní Evropu poučovali ve všem, i v ekonomii, jako svého času pan Klaus. Tím si hojí jakési hlubší nedostatky a mindráky, jejichž zdroje si ještě ani dostatečně neobjasnili. Přitom by neměli mít potřebu se zbytečně vytahovat -- vždyť jejich předtotalitní minulost svědčí o tom, že leccos dokázali."
MECENÁŠSTVÍ NENÍ ZASTARALÉ SLOVO
Jednou z představ, která ve vědomí Petra Sachera během nakladatelské praxe padla, byla představa o vysoké české kulturnosti. Ano, Češi stále ještě čtou víc než jiné národy, ale je také třeba se ptát, co čtou a jak, s jakým pozadím vědomostí. Přesto jeho skepse dnes není bezbřehá. "Věřím, že se vzdělanost a rozum prosadí a že se situace zlepší," říká, "protože jinak bych se musel považovat za blázna, když jsem se vrhl na tak nevýdělečnou činnost."
Petr Sacher od počátku jako český nakladatel považoval za samozřejmé, že má zodpovědnost za vydávání české literatury, i když nevydával jen ji. To je ovšem artikl, který dnes většina nakladatelů považuje za naprosto nelukrativní. Počáteční zkušenosti manželů Sacherových to dosvědčovaly -- starý pán jim z nájmů za nemovitost poskytl startovní kapitál, oni sami si nevypláceli žádné mzdy, stali se v pravém -- starosvětském -- slova smyslu mecenáši české literatury. Dnes jejich nakladatelství představuje významnou českou kulturní instituci, dokonce vydávají hned několika autorům (Arnoštu Lustigovi, Ivanu Klímovi, Alexandru Klimentovi, Evě Kantůrkové, Viktoru Fischlovi a Jaroslavu Putíkovi, v blízké době i Věře Linhartové, Vladimíru Páralovi a dalším) sebrané spisy, což je u jiných nakladatelů nepředstavitelné. Mezi kmenové autory Hynka ovšem patří i Eda Kriseová, Daniela Fischerová, Daniela Hodrová, Jáchym Topol, Michal Ajvaz a Pavel Verner, nová ediční řada Neon je věnována mladé české literatuře. Co české autory k Hynkovi vlastně přitahuje?
"Zpočátku to byla asi chybná kalkulace," říká Petr Sacher. "Vycházel jsem totiž z německých zkušeností. Nabízel jsem podmínky, které jsem znal z Německa -- relativně vysoké náklady, zálohu a desetiprocentní podíl na prodeji, zatímco tady mají autoři v průměru tak šest sedm procent bez zálohy -- a často nedostanou ani to."
Ekonomická vstřícnost a slušnost -- to byla zřejmě ta základní devíza nakladatelství Hynek, která se mezi autory rozkřikla. Dnes už ovšem ani manžele Sacherovy nebaví vegetovat, jak říká Petr Sacher, "z ruky do huby", a rozhodli se postavit své nakladatelství na pevnější ekonomickou základnu. Je ovšem otázka, jestli to u nás jde.
JAK NAKLÁDAT V ČESKU
"V loňském roce jsme toho začali mít pomalu dost," vysvětluje nakladatel. "Úvaha o tom, jak postavit nakladatelství finančně na vlastní nohy, aniž bychom se snížili k vydávání braku, vedla na první pohled možná paradoxně k rozšíření edičního programu -- vedle děl české a světové beletrie, které jsme doposud převážně vydávali, tak hodně sázíme na rozšíření edičních řad. K již stávajícím edicím, jakou je například Polyglot, kde díla světové literatury vycházejí dvojjazyčně, nebo řadám esejistických a filozofických textů KROV a Punkt, se letos přidruží mimo jiné edice Incipit, která má přinášet úvody do díla a myšlení různých autorů, nová edici Disk, jež bude přispívat k diskusi o současných problémech, a edice Orion, která chce umožňovat orientaci v přírodních vědách, psychologii, lékařství apod.. Loni také vznikly dvě už dnes docela úspěšné řady Spektrum a Klasik, věnované základním dílům 20.století, a také nová edice Indians, věnovaná kultuře Indiánů."
Rovněž na české literatuře se dá podle Sachera vydělat -- nejen tím, že bude uvážlivěji volit výši nákladů, ale také na zastupování českých autorů v zahraničí. Zatím největším úspěchem nakladatelství v tomto směru je průnik Jáchyma Topola na německý trh, na řadě jsou nyní Michal Ajvaz a Pavel Verner, ale také někteří autoři z edice Neon (například Milan Kočí se svým Trokadérem), která je pro Sachera jakousi zásobárnou talentů. "Situace pro pronikání české literatury na Západ je příznivá, " míní Sacher. "Od šedesátých let tam vyšla řada vynikajících autorů, kteří vzbudili dojem, že je naše literatura něčím výjimečná. Nyní je zájem o pokračování -- hlavně o mladší literární generaci."
Pokud jde o domácí trh, má už Sacher pevně vytvořený názor. "Na začátku se mi zdálo -- ve shodě s ostatními nakladateli --, že je hlavním kamenem úrazu knižního trhu distribuce. Pak jsem od tohoto názoru upustil -- distributor se orientuje podle toho, co chce knihkupec. A ten chce dobře a rychle prodejné knížky, takže je distributor naloží do auta a rozváží, zatímco ty knihy pomaleji prodejné se krčí někde v koutku, pokud se vůbec do auta vejdou. Jenže proč se ta či ona knížka prodává líp než druhá? Čtenář je často dezorientován, nefungují informační kanály. Pes je ale zakopaný jinde -- u nakladatelů. Těch je moc a knih taky. Dnes u nás pravidelně vydává knihy asi 500 až 600 nakladatelů, to je na tak malý trh neúnosné množství. V Německu je jich asi čtyřikrát tolik, ale trh je desetkrát větší než u nás. Musí nutně dojít k redukci." Doufejme, že nepostihne právě nakladatelství Hynek. Že se Petru Sacherovi na českou literaturu Češi přece jen nevykašlou. I když jsme si totiž v uplynulých letech navykli na to, že je ruka trhu neviditelná, tohle by viditelné bylo. Petr Sacher ovšem věří, že jméno firmy, která je dnes vlastně v Česku svou tradicí nejstarší, budou dál udržovat v povědomí kulturní veřejnosti jeho synové -- z nichž starší David teď studuje v Mnichově informatiku a mladší Jan chodí v Praze na Německé gymnázium. Převzít firmu by měli nejpozději do roku 2010.
JIŘÍ RULF
Foto PETR JEDINÁK
zdroj: časopis Reflex