ALBUM
Tento článek není zaplacen žádnou politickou stranou, ani žádným politikem
ZAHRAJ, STARÝ BARDE
DAN HRUBÝ
Tento text je volným vyprávěním o mužích, kteří sešli z cesty. Před nimi stála zářivá kariéra umělců, peníze, vyprodané sály a obdiv žen. Toho všeho se vzdali ve prospěch nás všech. Jistotu nepomíjivého talentu vyměnili za tápání v křivolakých uličkách politiky.
Ano, kde dnes mohla být Česká filharmonie, kdyby pražský primátor Jan Koukal cvičil na svou violu několik hodin denně. Teď už si jen povzdechne: "To bylo za blahých časů v Británii, když jsem hrál v jazzovém orchestru." Vzpomíná na svá studia za Kanálem koncem šedesátých let či na své tuzemské působení v akademickém kvartetu. Jeho kariéra violisty však začala mnohem, mnohem dřív. Jak už je to v Čechách běžné, v lidové škole umění -- lidušce. Jako malý chlapec ťapkal pravidelně na hodiny a později jako violista záviděl kamarádům menší a lehčí housličky. Brzy ho však dětská závist opustila: "Viola je vhodná pro ty, kteří jsou líní cvičit na housle." Dnes už je ale primátor zřejmě příliš líný i na violu. Anebo nemá čas. Intenzívněji se věnuje pouze nácviku koled před vánocemi. "Maminka by mi neodpustila, kdybych nezahrál."
Také místopředseda ODA Libor Kudláček svůj nástroj zřejmě dlouho neviděl. Když před námi vytáhl z futrálu své housle, divil se, jak má křivou kobylku. Ale instrument je to krásný, prvorepublikový, od chrudimského mistra.
I Liboru Kudláčkovi učaroval jazz. Začátkem osmdesátých let to s amatérskou pardubickou kapelou KMB (Kašpar -- Melichar -- Baltazar) dotáhl až do Prahy! Na později zakázané Jazzové dny. Začátkem devadesátých let to pak dotáhl do Prahy podruhé -- na sekretariát ODA. Tady se před námi nejdříve ukryl za dveřmi, chvíli ladil (je to zvláštní, proč všichni nejprve ladí, když se mají pouze fotografovat?!) a pak poprvé potáhl smyčcem. Před vlajkou Evropských společenství. "První housle," pravil.
Daniel Kroupa nám představil své potomky včetně hudební specializace: Jan -- basa a klavír, Mikuláš -- klarinet a kytara, Matěj -- housle a kytara, František -- cello, Martin -- housle, eventuálně viola, nejmladší Madlenka -- piano. Sám Daniel Kroupa nehraje na nic, pouze zpívá hlubokým hlasem. Předvedená koleda tak byla velice dojemná. Politik Kroupa si zálibně mnul ruce: "Když se to nepere a nehádá, tak dovedou spolu i zahrát."
ROCK AND ROLL: ŠLÁPOTA DO VELKÉHO SVĚTA
Byl to nezapomenutelný zážitek, ještě obalený v polistopadové euforii. Tehdejší místopředseda federální vlády Vladimír Dlouhý se při oslavě prvního výročí Reflexu posadil za klavír a hrál. Se Žlutým psem Ondřeje Hejmy (jak osudové vzhledem k ministrově nedávné žloutence). Ti, kdo byli tehdy v pražském klubu Lávka přítomni, jistě potvrdí, že do kláves třískal velice umně. Dokonce bez otálení zareagoval na Hejmův pokyn: "Zahrajem to v cé."
"Jsem generace Leed Zeppelin, #666666 Sabbath a trochu i Boba Dylana a Karla Kryla. Dodnes znám dobře polovinu písniček z jeho prvního alba nazpaměť.
Myslím, že směs ambicióznosti, nebojácnosti, vlastně i s trochou toho furiantství a drzosti, která je v rock and rollu obsažena, všem, kteří tuhle hudbu poznali, později strašně pomohla. Vzpomeňte si přece, do čeho jsme krátce po listopadu 1989 šli." Tolik Vladimír Dlouhý.
Ovšem rock and roll byl vždy spíš doménou lidí přistupujících ke světu zleva než reprezentantů konzervativního tábora. Vzorem předsedy Levého bloku Jaroslava Ortmana a jeho skupiny Spectrum, která v první polovině sedmdesátých let nedala spát počestným občanům Berouna, byla americká formace Grand Funk Railroad.
"Leed Zepelin nebo Deep Purple proti nim byl slaboučký odvar," ujišťoval mě předseda Levého bloku. "Zeptejte se odborníků." Optal jsem se. Ta kapela prý bourala zdi.
COUNTRY: JSME DOBRÝ CHLAPI
Jesliže je Věra Martinová považována za první dámu české country, pak totéž místo mezi muži opanoval v posledních měsících enfant terrible ODS Petr Čermák. Jeho album Vyznání, které připravil spolu se Zelenáči Mirka Hoffmana, se stalo doslova kometou na domácím hudebním nebi. Čermák se do osvědčených tradicionálů, jako "Oranžový expres" nebo "Když jsem byl chlapec malej", pouští s takovou jistotou, že se mu během celé desky ani jedinkrát nezachvěje hlas. Nedůvtipní muzikologové to omylem považují za neschopnost intonovat.
Vrcholem desky je skladba Vyznání, jež nade vši pochybnost
vychází tomuto politikovi ODS z hloubi duše. "Mám rád fotbal, dobrý hráče ... pevnej volant, rychlý kola." Kolega před časem napsal: "Politika se Petru Čermákovi stala prostředkem ke splnění chlapeckých snů." Lze to snad říci výstižněji?
Country prý propadl i ministr hospodářství Karel Dyba. Zatím se však drží pouze pasívního poslechu, protože, jak sám přiznává, jeho instrumentální a zpěvácké schopnosti jsou poněkud omezené. "Měl jsem trojku ze zpěvu, takže jsem mohl zpívat jen budovatelské písně," poznamenal dvojsmyslně a na důkaz dobré paměti nám sonorním hlasem přerecitoval úvodní strofy jakéhosi songu o Ostravě, v němž jde o to, že se na severu Moravy těží uhlí a všichni z toho máme velkou radost.
HARMONIKÁŘI
Harmonikáře jsme objevili dva a oba stojí za to. Předseda KDU-ČSL Josef Lux vyznává harmoniku tahací. Uznejte, že spolu s tím, že se jedná o vyhlášeného kostelního zpěváka, je to pro vesnického lídra záležitost vpravdě stylotvorná.
Předseda ODS a momentálně i vlády Václav Klaus umí pro změnu na harmoniku foukací. Můžete se o tom přesvědčit v tomto čísle na straně 51. Oběma pánům popřejme, ať se jim ve hře na harmoniku, oblíbený to nástroj české žebroty (viz Jiří Wolker -- Dva slepí muzikanti), daří hra i v budoucnu.
LITERÁRNÍ POKLESKY
Mnoho již bylo napsáno o překladatelských ambicích Miroslava Macka. Podívejme se proto nyní, jak hodnotí Mackovy překlady Shakespearových Sonetů náš přední shakesparolog J. P. Kučera: "Pro ocenění tohoto překladu není rozhodující, že pan Macek pod knutou rýmu tu a tam znásilňuje originál a nevystihne metaforu, ani není důležité, že občas převezme rým svých předchůdců, kde se takřka automaticky nabízí. A už vůbec se nelze divit, že se mu bez zjednodušení nedaří zachytit všechny obrazy vtěsnané do pětistopých veršů (jen si zkuste na deset českých slabik třeba <rough winds do shake the darling buds of May>, č. 18). V pokusu o nemožné se stejných poklesků dopustili i ostatní překladatelé Shakespearových Sonetů a Mackovy rýmy nejsou horší. Zlé ale je, chybí-li to nejpodstatnější, totiž básnivost, a to se tu bohužel občas stává (viz např. č. 29, č. 6O nebo překrásný sonet č. 73). Snad je tedy lepší dát přednost patrně poetičtějšímu překladu Jana Vladislava, nicméně Mackovy převody jsou vynalézavé a zaslouží si uznání."
Oproti Miroslavu Mackovi se předseda Fondu národního majetku Roman Češka pustil do původní tvorby. Gymnazijní blouznění na poli poezie, blízké snad každému citlivějšímu chlapci, povýšil o pověstný stupínek výš. A tak mohl, když jsme ho navštívili, sáhnout do šuplíku na levé straně svého kancelářského stolu a vytáhnout objemné papírové desky, jež by vydaly na slušnou sbírku.
* * *
Tak -- a jsem básník
Napsal jsem veršů pár
a to je oprávnění
abych to říkat mohl
a oddal se snění
"Pro mě je nejdůležitější ukotvení v prostoru. To dává mým básním rytmus," komentuje sám Češka svoji tvorbu. Je však otázkou, zda si neplatiči FNM nebudou jemnou básnickou duši pana předsedy vykládat jako slabost.
DRAMA: POSLANECKÝ HUMOR PRO FAJNŠMEKRY
seriál Stopy, Smeče, Sépie. Díl pátý -- Let do neznáma.
Shrnutí předchozího děje: Předseda poslaneckého klubu pro využití volného času Kužílek tráví volný večer v bowlingovém klubu s rozhlasovým spíkrem T. S. Ten se snaží vysát pomocí koktejlové slámky z poslancova krku genetický krystal, poněvadž nositel tohoto krystalu je neodvratně puzen k ubití poslance Kužílka bowlingovou koulí.
Autor: Jarumír Tušek (t. j. Lumír Tuček, Jaroslav Dušek)
Hrají: T. S ..... Tomáš Sláma
Poslanec Kužílek ...... Poslanec Kužílek
Poslanec Šuman ....... Poslanec Šuman
Vysílá Radio MAMA
Kužílek: Pane kolego, rozluštil jste dotyčný moták?
Šuman: Bylo to snadné, je psán slovy: Liet°do Melmeka raketú. Nýčko je tam Dášena, achtung na sépiju. Krystál sebou!
T. S.: To jsou sice hezká slova, ale starou belu tomu rozumím.
Kužílek: Je to opravdu zapeklitá zpráva.
Šuman: Ne tak pro mě. MELMEK leží v tajné pražské čtvrti Stará Bella. Odtud vzešla stvůrná sépie a odtud je proti ní veden i nejostřejší boj. Více o tom naši vyzvědači nevědí.
T. S.: No jo, ale kde vezmeme raketu?
Šuman: Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem použijete raketu země-země.
T. S.: Jé, já chci letět s tebou, Oldo. Já ještě nikdy raketou neletěl.
Kužílek: No, já bych nejradši nikam neletěl a dal si partičku bowlingu.
Šuman: Musíte, pane poslanče, bez krystalu by ta mise neměla smysl. Ostatně, kdybyste řádně navštěvoval Golfbar, tak se vám taková nehoda nepřihodí.
Kužílek: Tý, a co aby sis zase ten krystal přecucnul do svého krku, když chceš tolik letět ...
A tak dál, tak dál ... Poslanec Oldřich Kužílek, puzen svou divadelně režisérskou minulostí, přivlekl do studia divoce recesistického Radia MAMA i nebohého předsedu branného a bezpečnostního výboru Vladimíra Šumana, o jehož hereckých ambicích se dá poznamenat, že je schopen zahrát jen sám sebe, případně dědu Mráze v brýlích. Popularitě seriálu to však podle všeho jenom prospělo.
A RAZÍTKO NA KONEC
Lidé mají nejrůznější koníčky. Ale málokoho napadne, že bude sbírat poštovní razítka pocházející z korespondence odeslané z atomových ponorek. To vyžaduje ducha jistým způsobem velkého a netradičního. Miroslav Macek je takovým duchem nadán, a upřímně řečeno, všechny jeho kulturní vášně jsou přímo ztělesněním mužství až v jakési aristokratické podobě.
"Razítka z atomových ponorek jsem začal sbírat začátkem sedmdesátých let. Vždycky, když atomová ponorka někam připlula, začaly demonstrace, byly toho plné noviny a já se tak dozvěděl její jméno. Další typy mi dodali přátelé a nakonec jsem se přihlásil do zaměstnaneckého filatelistického kroužku loděnicí v Gratonu, kde se atomové ponorky stavějí. Kromě několika málo ponorek, které byly spuštěny v posledních dvou letech, mám ve sbírce razítka všech atomových ponorek, které na světě plují anebo už ani neplují."
Další sběratelské aktivity Miroslava Macka: Pohlednice s razítky rozhleden a jiných turistických zařízení, známky, frankotypy všeho druhu, veškerá filatelistická a razítková produkce související se vznikem České republiky, grafika, mince, bibliofilie.
"Jen výjimečně objevíte ženu, která by něco takhle systematicky sbírala. Podle mě je to dáno geneticky. Byl to muž, který odjakživa shromažďoval, sbíral a schraňoval vše potřebné pro rodinu." Shrnuje nakonec Miroslav Macek přírodní podstatu všeho sbírání.
P. S. To je zatím vše, co jsme zjistili o uměleckých ambicích českých politiků. Pro pořádek je třeba zmínit, že o literární tvorbu se pokouší také Václav Havel a jistý Uhde.
Když předseda Fondu národního majetku poprvé spatřil marťanskou přílbu, v níž jsme se ho jako fanouška sci-fi literatury chystali vyfotit, obrátil se na svého tiskového mluvčího řadou nevybíravých slov. Nakonec však změkl, i když fotografování tentokrát provázel značně sebekritickými výrazy.
Pojď
zkusíme
suchou
rukou
vytáhnout
z té nádoby
plné slz
zlatý
obláček
úsměvu
* * *
Vyrost
barák
v širém
poli
Pohled
na ten
barák
bolí
Do šatů
nám vlezli
moli
Pán o holi
zná svou
roli
Znáš svou roli?
Na rtech
cítím
příchuť
soli
Pohled
bolí
Život
bolí
* * *
Tak -- a jsem básník
Napsal jsem veršů pár
a to je oprávnění
abych to říkat mohl
a oddal se snění
zdroj: časopis Reflex