NAKLADATELSTVÍ -- HRAČKA PRO DOSPĚLÉ DĚTI

Patří mezi známé figury českého nakladatelského světa. VLADIMÍR PISTORIUS (51), původně samizdatový nakladatel, pak dlouholetý ředitel nakladatelství Mladá fronta a nynější šéfredaktor nakladatelství Paseka, se teď rozhodl ozřejmit, Jak se dělá kniha(vydala Paseka).

Co vás vedlo k napsání té knihy o knize?

Už tři roky vedu na katedře české literatury filosofické fakulty seminář (a teď mi k tomu přibyla i přednáška) o nakladatelování. Nakonec jsme se studenty dospěli k tomu, že sami knížky začínáme vydávat -- první bude teoretická práce Miroslava Červenky a druhá dosud nevydaná vzájemná korespondence Halase a Zahradníčka. Na každé z nich se jako redaktorský tým podílí od vzniku až do vydání a distribuce tříčlenná skupina studentů FF UK, grafickou úpravu svěřujeme studentům UMPRUM. Protože všechno děláme bez honorářů, vyjde to levně. Náklady hradí fakulta a knihy vyjdou pod etiketou Paseky, protože katedra nemá právní subjektivitu.

To je jistě záslužné, ale proč bylo nutné vydávat kvůli tomu knihu, to jste mi ještě neřekl.

Já se k tomu dostanu. Když jsem začal učit, pořídil jsem si na to spoustu diapozitivů s různými tabulkami a grafy, které studentům promítám, a bylo mi tak trochu líto nechávat je jen na univerzitní půdě. Kniha jednak dává i širší veřejnosti přehled o současném, zdánlivě nepřehlédnutelném českém knižním trhu, ale přináší také srovnání se zahraničím i typografickou a korektorskou abecedu, základní technické termíny, jedna kapitola je věnována redakční praxi, další provozu nakladatelství, ekonomice titulu a nakladatelství, právním záležitostem, počítačům v nakladatelství i knihám elektronickým. Přílohu tvoří základní právní normy i různé druhy papírů, na něž se kniha tiskne. Myslím, že dobře poslouží i profesionálům.

Přece jen -- při dnešní stále ještě kolísající úrovni redakční práce kniha o knize pomůže jistě mnohým. Studenti humanitních věd ovšem většinou nejsou zaměřeni exaktně a ta knížka bezesporu vyžaduje exaktní přístup.

To ovšem neznamená, že poznávat tyhle věci nemusí být zábava. Byl jsem svého času na letní škole Stanfordské univerzity v USA, která se nakladatelské praxi věnovala. Kromě toho jsem se zúčastnil obdobně zaměřených seminářů ve Velké Británii, Švédsku, Nizozemsku, Finsku. Právě to, jak nás učili na Stanfordské univerzitě, mě inspirovalo jednak ke komplexnímu pohledu, jednak k tomu, že si se studenty hrajeme na nakladatelství. Teď už je to ale vážnější, když opravdu vydáváme, nemyslíte?

JIŘÍ RULF