KAPITÁN KID
Na obálkách svých LP desek se obyčejně mračí. V širáku a koženém saku s třásněmi vypadá jako mohutný, drsný chlap. Divoký milovník severu, tramp z Island Campu, písničkář a spisovatel dobrodružných a detektivních příběhů ... Ve skutečnosti je spíš drobný a usměvavý. Když nám vyprávěl, jak dlouhá léta vlastníma rukama opravuje svůj dvoupatrový secesní dům v severočeském Libouchci, říkal: "Potřeboval bych natřít okapy, ale to víte, trpím závratí." JAROSLAV VELINSKÝ (63) alias Václav Rabský, Charlie P. Stonebridge, Agáta Bílá, a především Kapitán Kid.
"Kdybych se kdysi dávno neodstěhoval z Prahy, tak jsem možná dnes mohl být mezi těma pánama, co odešli z kotelen na ministerstva. Spousta mých přátel je dneska něčím. Já mám tu smůlu, že jsem z venkova. Ale vrátit se, to bych už asi taky nedovedl."
S rodiči žil v Praze v Holešovicích a potom v dělnické kolonii na Skalce. Maminka byla herečka, tatínek zažil ještě divoké tahy s Haškem a Frantou Sauerem. Syn si z dětství pamatuje výlet s tatínkem do ještě nezatopených Svatojánských proudů a pak dobrodružnou knížku Hrdina obou pólů, v níž, protože vyšla za války, osvobozují Nobileho polární výpravu místo sovětských finská letadla. Připadalo mu tehdy, že svět je hezký a dobrodružný.
Po válce chodil nějakou dobu ve Strašnicích do skautu, pak něco přes rok do Foglarova oddílu -- Dvojky. Studoval gymnázium, odešel z něj na grafickou školu. Vydržel tam dva roky. Přišel únor 1948, vojna. Když se vrátil, zjistil, že kluci z ulice jezdí každou neděli kamsi "na tramp".
"O trampingu jsem toho moc nevěděl. Rodiče byli od čtyřicátého pátého komunisté, takoví ti poctiví a přesvědčení. Mě to samozřejmě ovlivnilo, takže trampové mi připadali jako dost podivná společnost. Ale oni mě potřebovali, protože už jsem v té době slušně hrál na kytaru a zpíval. Tak se ze mě stal tramp."
Pracoval v té době jako soustružník ve strašnické fabrice, jezdilo se na neděli. Většinou do campu v Bublavém kaňonu nedaleko Křivoklátu. Znamenalo to v sobotu z práce na vlak, večer v hospodě, pak potmě do lesa, oheň, ráno zpátky, vykoupat se v řece, chvíle v hospodě a vlakem domů. Drsný přírodní život pražského desperáta.
Oženil se a rozvedl, v roce 1959 z "citových důvodů" odešel do Liberce. Rozpomněl se na své původní vzdělání, pracoval tam jako aranžér a grafik. Liberec byl a pořád ještě je krásné město. S osobitou elegancí a secesním šarmem. Pár set metrů za libereckou zoologickou zahradou se cesta zvedá do prudkého zalesněného kopce. Začínají tu Jizerské hory.
"Jizerky byly v tu dobu naprostá divočina. Lesy, potoky, vodopády. Teprve tady dostal tramping tu správnou chuť. Na Olivetské hoře jsme objevili skalní převis a vybudovali tam camp, kterému jsme říkali Island."
Na dalších minimálně dvacet let zůstal Island nerozlučně spjatý se jménem Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida. To tajemné místo horských větrů a mlh okolo něj vytvořilo auroeolu tvrdého přírodního muže. Když se díváte z Olivetské hory na slunce mizející v mlhavém údolí, skoro byste věřili, že nic jiného než vodu, zem a oheň k životu nepotřebujete.
Už v té době se Jaroslav Velinský pohyboval kromě společnosti severočeských trampů i v intelektuální liberecké společnosti muzikantů, výtvarníků a divadelníků. Kromě toho, že jezdil ven se širákem a US tornou, zkoušel psát a snil o tom, že by se živil na volné noze jako spisovatel dobrodružných příběhů.
"Tam i tam jsem měl spoustu přátel, se kterými jsem se cítil dobře. Ale neosvědčilo se mi ty společnosti míchat. Pořádal jsem doma dny otevřených dveří, kde většinou skončily trampský a intelektuání hlouček v opačných rozích místnosti, odkud se vzájemně nedůvěřivě prohlížely."
Koncem šedesátých let napsal jako Jaroslav Velinský svou první knihu, sci-fi příběh Zápisky z Garthu. Několik strojopisných kopií, které měl, půjčoval kamarádům. Současně v roce 1967 vznikla Porta, původně trampský festival, na kterém jako Kapitán Kid patřil k hlavním organizátorům. Tehdy byla Porta festivalem pro pár set příznivců, místo potlesku se tu střílelo z koltů.
Kvůli Portě nakonec opustil Liberec a odstěhoval se do Ústí nad Labem. Pracoval v kulturním domě, organizoval portovní hnutí a věnoval se slušně se rozvíjející kariéře obdivovaného trampského písničkáře. V novinách měl pravidelnou rubriku Z ešusu Kapitána Kida, kde otiskoval rady, vtipy i texty písní.
"Vždycky jsem se bránil tomu, aby mě zařazovali mezi folkaře. Říkal jsem, že nejsem nic víc než trampský písničkář. Na druhou stranu spousta toho, co jsem napsal, nemá s trampingem nic společného ... Nakonec se i díky Portě hranice setřely, takže rozdíly nikdo nebral tak přísně."
Slibné perspektivy zchladil srpen šedesát osm. V doznívající atmosféře uvolnění stačilo Severočeské nakladatelství vydat Zápisky z Garthu, které tehdy vzbudily značnou pozornost. Sci-fi vůbec a české provenience zvlášť, to bylo vzácné zboží.
"Protože živit se psaním byl odedávna můj sen, snažil jsem se připravit další knížky. A zjistil jsem, že spíš se uživím psaním detektivek, protože vycházejí ve větším nákladu. Napsal jsem dvě. Jedna se jmenovala Spravedlivá pistole, druhá Hra na smrt."
První ještě stačila vyjít, s druhou už byly potíže. Jaroslav Velinský byl v rámci normalizace označen za severočeského kontrarevolucionáře. Aby neprovokoval, zvolil si pro druhou knihu pseudonym, umělecké jméno svého dědečka -- Václav Rabský. Nebyla to šťastná volba. Václav je v přelomových dobách v Čechách vždycky podezřelé jméno. A Rabský? "Chcete snad říct, že jste nějaký otrok?!" rozčilovali se na sekretariátech. Marně obcházel se starými divadelními plakáty, aby dokázal, že to nemyslel nijak zle. Druhá knížka se do knihkupectví nedostala. Na Portě nesměl ani hrát, natož aby ji organizoval, ze zaměstnání musel odejít. Další místo hledal jenom těžko. Skončil jako grafik v ústeckém družstvu Kontakt. Následovalo deset poklidných normalizačních let.
Zhruba v roce 1984 začalo svítat. Vrátil se na pódia, a i když v té době už nastoupila stylově odlišná folková vlna, patřili Kapitán Kid a Krakatit, jeho doprovodná kapela, k festivalovým maskotům. Vyšla mu retrodetektivka z padesátých let a zároveň LP deska, na jejíž obálce se přes své intelektuální založení tváří jako nekompromisní oklahomský pistolník.
"Když jsem dostal honorář, pochopil jsem, že v téhle zemi se skutečně platí líp muzika než fyzika. Za tu pro mě neuvěřitelnou sumu jsem si koupil dům a rozhodl se konečně odejít na volnou nohu. Byl jsem znovu ženatý, měl jsem dvouletou dceru, a v Ústí má každé druhé dítě problémy s průduškami."
Koupil vilku v zeleném údolí asi dvacet kilometrů na sever od Ústí. Není to okázalý dům, ale má atmosféru. V podkroví si zařídil pracovnu, kde na polici stojí sbírka cen z Porty a u zdi má totem z Islandu, kam už léta nejezdí, protože je to příliš daleko. Zdálo se, že ho čeká příjemná kariéra spisovatele dobrodružné literatury.
Psal příběhy ze severských ság, které vycházely v dobrodružné edici Karavana, gotický western s husitským námětem, detektivky.
"Mám rád dobrodružnou literaturu, příběhy s tajemstvím. Sám nic jiného nečtu. Romány mě nebaví, nikdy jsem nečetl třeba Hrozny hněvu nebo Na cestě. Docela rád mám Kafku, ale to je vlastně taky příběh s tajemstvím."
Když přišel osmdesátý devátý rok, zdálo se, že je to obrovská příležitost. Kromě dobrodružných severských románů mohl začít psát americké příběhy, ke kterým měl vždycky vztah. Stál u zrodu znovuvydávání Rodokapsů a edice laciných detektivek -- cliftonek.
"Pro Rodokaps jsme například získali rukopis Liverpoolského kohouta, což byl škvár mého mládí o vrahovi, který před zločinem vždycky kokrhal. Jazykově jsem to upravoval, ale v polovičce už to bylo tak strašné, že jsem to radši znovu přepsal. Zalíbilo se mi to a napsal jsem takhle asi pět cliftonek. Sám jsem stvořil postavu šerifa Bucka Leea z městečka Compliment nedaleko Chickasha v Oklahomě. Anglicky sice moc neumím, ale mám podrobné mapy a spoustu přátel, kteří mi například poradí, když potřebuju vědět, jaké v té době jezdilo auto, jaké se hrály písničky a filmy. Navíc čtenář má rád, když je ta Amerika alespoň trochu česká. Je mu bližší, spíš tomu příběhu uvěří."
Bohužel, v popřevratové době velkých šancí se toho změnilo víc, než se dalo čekat. Dnes už není nic zvláštního, když spisovatel nedostane za knihu zaplaceno, když nakladatelství i s objednanými rukopisy zkrachuje. Živit se na volné noze psaním je těžké.
Se songy Kapitána Kida se vkus masového folkového obecenstva už dávno rozešel, plot u domu v Libouchci vzala povodeň, ve sci-fi nad romantizujícími příběhy zvítězil kyberpunk a fantasy, okapy potřebují natřít a okna vyměnit. Na koncerty vozí Kapitána Kida kamarád, protože on sám neřídí. Stará škodovka tyhle výlety snáší čím dál hůř. Pokusil se tedy sám vydat svou první slavnou knihu Zápisky z Garthu, ke které dopsal druhý díl. Něco prodal, zbytek stojí vyrovnaný v balících v koutech domu.
"Dneska, když chceš být nejlepší, musíš být nejlepší z průměru, ne tím, že jsi jiný," říká Kapitán Kid alias Jaroslav Velinský, Václav Rabský, Charlie P. Stonebridge a Agáta Bílá, když se dívá od svého domu s nenatřenými okapy dolů do údolí, kde se tyčí strmé kopce Českého středohoří.
TOMÁŠ FEŘTEK
Foto PETR JEDINÁK
zdroj: časopis Reflex