MY S TÁŇOU VĚTŠINOU PROHRÁVÁME
"Půjdeme si sednout do bufetu," říká mi poslanec SVATOPLUK KARÁSEK (63), když se sejdeme ve vrátnici Poslanecké sněmovny. "Jen aby měli hrachovku," říkám v narážce na článek v časopisu Respekt, který evangelického faráře a undergroundového písničkáře počátkem prosince vykreslil jako člověka, kterému zachutnala moc. Dokonce tak, že když v parlamentní jídelně nedostane polévku inzerovanou na jídelním lístku, tak za to vynadá číšnici.

Nebude vám parlamentní hrachovka chybět? Až tady jako poslanec skončíte?
To je blbost. Mně hrachovka nechybí. A kdyby mi chyběla, tak bych si ji udělal. Umím vařit.

Opravte mě, jestli se pletu, ale mám pocit, že se vám v Parlamentu líbí.
To jo. Je to pěknej závěr mý kariéry, kdy jsem dělal různý povolání a věnoval se různejm věcem. A politiku vnímám jako dobrej způsob pokusit se pro společnost něco udělat.

To je taková vznešená odpověď. Ale má to přece i vyloženě příjemné stránky.
O těch jsem mluvil už mnohokrát. Třeba o poslaneckým platu. Je slušnej, ale já ho nepovažuju za přehnanej. Jsou tady mezi náma podnikatelé, kteří říkají, že by si ve svý profesi vydělali víc.

Nebude vám chybět moc? Kvůli té přece mnoho lidí do politiky jde.
Prosím vás, jakou já mám jako poslanec moc? Já mnohem častěji prožívám bezmoc. Při hlasování skoro vždycky prohrávám proti většině.

Ale jděte! Vždyť jste člen vládní strany.
My s Táňou většinou prohráváme.

Myslíte s Táňou Fischerovou?
Jo. To je taková moje spřízněná duše. My si často lebedíme, jak se máme, že jsme se tady oba sešli. A že je škoda, že nás není víc.

Poslyšte, ale vy máte hezkou a mladou ženu. Nežárlí na vás? Když vám to s paní Fischerovou tak klape?
Moje žena je žárlivá, ale v tomhle případě fakt ne ... Vůbec jí nevadí, jak si s Táňou v parlamentních lavicích hovíme.

Víte, co si myslím? Že kdyby všichni v Parlamentu byli jako vy, že tam bude moc velký bordel.
Bordel bych neřekl. Ale každopádně by to naředilo tu jejich takzvanou profesionalitu. Tady se všichni ohánějí, že jsou profíci, ale když vidíte, kolik zákonů se tady během jedný schůze probere ... někdy i osmdesát! ... to i největší profíci, co jsou tady třetí nebo čtvrtý období, říkají, že se to nedá stihnout. To je jeden zákon o rybnících, druhej o barvivech ... No ukažte mi profíka, kterej tomuhle všemu rozumí!

A v čem by byl klad, kdyby tady víc poslanců bylo jako vy a Táňa Fischerová?
Myslím, že by to mělo větší etickou úroveň. To je podle mě v politice nejdůležitější. Víc než nějaká racionální nebo profesionální úroveň.

Že by si pak politici konečně přestali zvyšovat platy?
My si přece platy nezvyšujeme.

V prosinci 2004 jste si takzvaně rozmrazili své platy, které Parlament zmrazil za Špidlovy vlády v roce 2002.
No ano, to bylo tehdy kvůli povodním. Ale povodně jsou už pryč, tak teď bude mít zvyšování platů normální průběh. Ne?

To se pletete. Platy měly být původně zmrazeny až do roku 2007. Jenže vy jste odhlasovali senátorský návrh, jímž jste zamezili zvýšení platů policistů, ale sami sobě jste platy zvýšili.
Aha. Takže oni to jako rozmrazili dřív.

Kdo oni? Přece vy. Jste také poslanec.
Když se podíváte na sjetinu, tak my s Táňou hlasovali proti.

A pak jste všichni říkali, že to byl vlastně omyl a že si platy okamžitě zase zmrazíte. Ale uběhl rok a nic se nestalo.
Vždycky jde o většinu. A ono je to často tak, že tyhle návrhy dávají lidé, kteří předem vědí, že je sněmovna zamítne. Protože znají své pappenheimské.

Raději nechme platy. A jak je to s tou vaší imunitou? Vy s tím máte určitou zkušenost, když jste řídil opilý. Podobně jako řada vašich kolegů.
Ale já se na rozdíl od většiny z nich imunity zřekl. A podle mě by to tak měl udělat každej. Protože imunita má platit jen v politickejch věcech.

To říkají všichni politici. Tak proč imunitu neomezíte zákonem?
Zase se vracíme k tomu, co jsem už řekl. Že je to otázka hlasování. Unie svobody i já osobně jsme při každým hlasování pro to, aby se imunita omezila. Ale naše hlasy k tomu nestačí.

Když jste byl v sedmdesátých letech ve vězení, tak jste do jedný písničky napsal rým: "Nejsem tu krátce, vidím píču i v chlebový patce." V Parlamentu už taky nejste krátce. Co vidíte v chlebové patce?
(Zasměje se.) Tím jsem chtěl vyjádřit izolaci od žen. Tady, v Parlamentu, ženy máme ... (dlouze přemýšlí) ... fakt nevím!

Možná je to tím, že v Parlamentu máte všeho dostatek.
Jen si nemyslete. Ono to má spousty negativ. Třeba je to hrozně dlouhý. Jsou dny, kdy tady trčím od rána od devíti až do sedmi do večera ...

Promiňte, že vás přerušuju, ale to přece spousta lidí pracuje od rána do večera.
No ale mně to přijde dlouhý. Od devíti do sedmi. Než se dostanu domů, tak je osm. A to není žádnej med. To si dovedu představit lepší místo. Kde bych byl svobodnější. Politika je dost ... jak se lidově říká ... vopruz. A někdy je to náročný i psychicky. Když jedu tramvají ...

Tu máte zadarmo.
No to máme. Ale chtěl jsem říct něco jinýho. Když jedu tramvají, tak mi někdy lidi dávají najevo, že mnou jako politikem pohrdaj'. Stane se, že si i odplivnou.

To je nepříjemné?
Samozřejmě. Vy jste mluvil o příjemnostech, tak já se vám snažím vysvětlit, že to má i druhou stránku. Že když jsou schůze čtyři tejdny za sebou, tak tady člověk z toho pakatí. A že jsou u nás politici vnímaný negativně. Stává se mi to i mezi kamarádama z undergroundu. Že mě potkají a ptají se: Cos nám to zase udělal?

A přesvědčíte aspoň je?
Snažím se. Ale je to něco zakořeněnýho v lidech. Už z minulýho režimu. Že politika je svinstvo a že je to něco nahoře. Lidi pořád pasívně čekají, co jim politici nadělej. A já proti tomu bojuju a říkám, že to musejí vzít pozitivně a do politiky se sami zapojovat.

Daří se vám to?
Když je čas si sednout a dát si pivo, tak jo. Ale ne vždycky. Já moc nepřesvědčil ani kamarády z kapely, s kterýma jsem donedávna hrál. Oni byli hrozně apolitičtí a štvalo je, že jsem poslanec. V tom jsme si vzájemně nerozuměli. Pamatuju se, že jsme jednou hráli někde v Bílině. Zrovna v den, kdy jsme vstoupili do Evropy. Oni si mohli dát pivo, já jako řidič ne. A když jsme jeli domů, tak oni v autě hrozně nadávali, co to všichni slaví a že je to celý blbost. Byl jsem na ně za ten jejich cynismus hrozně naštvanej.

Proto jste pak přestali hrát?
To nebylo jen proto. Spíš že se to nedalo zvládnout. Hráli jsme třikrát nebo čtyřikrát tejdně, často i mimo Prahu. Dostal jsem se do postele někdy až ve tři nebo ve čtyři v noci. A druhej den jsem musel do sněmovny nebo na různý jednání. Byl jsem z toho vyčerpanej.

Říkal jste, že jako poslanec prožíváte víc bezmoc než pocit moci. Ale vy jste si přece vyzkoušel i vysokou politiku. Jako místopředseda US-DEU jste sestavoval Grossovu vládu.
Ano, ale to trvalo krátce. Vlastně se mi to podařilo jen jednou. Pak mě z toho mí spolustraníci hned vyšachovali.

Pamatuju se, jak jsme s vámi v červenci 2004 dělali rozhovor do pořadu Bez obalu. Dost jste si z toho dělal legraci.
Mluvil jsem o tom otevřeně. Ale asi mi chyběly lokty, abych se pak dostal i na další jednání. My byli v Unii tři místopředsedové a o tu účast byla vždycky velká rohovačka. Mně už pak ani neříkali, že se nějaká jednání konají.

To jste byl ve vedení strany tak odstrčený?
Připadal jsem si jako ve špatný firmě. Kde Němec byl šéf a já jeho podřízenej, kterej si má dělat poznámky. Nikdy to nebylo kolegiální. Nikdy neprobíhal rozhovor. Byl to styl, kdy se politika vytváří jinde ... a vám jen řeknou výsledek. To mi nevyhovovalo.

Jak byste charakterizoval Pavla Němce?
Fakt nevím. Do jeho života já vůbec nevidím. Jsem teď už dva roky vládním zmocněncem a on je místopředseda vlády, pod kterýho jako zmocněnec spadám. Ale mně se za celou tu dobu s ním podařilo mluvit jen dvakrát. Jinak tak maximálně jednu větu v kuřárně.

Ale byli jste přece ve vedení jedné strany. To jste spolu nemluvili ani na stranických akcích?
Ne. Tím chci říct, že nejenže nevím, co si myslí a jaký má aktivity, ale že o něm nedokážu říct vůbec nic.

Takže ani nic špatného.
Jen to, že mi jeho styl práce a politiky absolutně nevyhovuje. Jsem komunikativní člověk, kterej se rád radí a o věcech mluví. On je pravej opak.

Proto jste proti němu kandidoval na celorepublikovém sněm US-DEU?
Přesně proto. Protože si myslím, že není možný jen pasívně koukat, jak nám klesají preference. Proto jsem podnikl ten pokus, kterej nevyšel.

Vy jste v nadsázce prohlásil, že doufáte, že Bůh je příznivcem, nebo dokonce voličem US-DEU. Takže to se vám nepotvrdilo?
Nepotvrdilo se mi, že Bůh stranící Unii svobody je v duších jejich členů. Nebo spíš delegátů sněmu. Ukázalo se, že většina z nich je pro politiku, kterou představuje Pavel Němec.

Jste zklamaný? V několika rozhovorech jste naznačoval, že možná založíte novou stranu.
Bavili jsme se o tom s Honzou Rumlem. A shodli jsme se, že se budeme spíš věnovat těm lidem z US-DEU, který už vedení stejně odepsali a věnujou se politice v komunále. Ono jde jen o to, nějak přežít do června, kdy se US-DEU nedostane do vlády a zřejmě ani do Parlamentu, a určitej okruh lidí v US-DEU přestane tahle strana zajímat.

Takže jste smířený s tím, že po volbách už poslanec nebudete.
Do ničeho se neženu. Rozhodně se horečnatě nesnažím umístit se na nějaký kandidátce. To ne. Ale když nějakou zajímavou nabídku dostanu, tak ji zvážím. Mám taky už čtyři nabídky kandidovat do Senátu. Takže z politiky asi úplně nezmizím.

A když přece?
Tak se taky nezblázním. Nejsem na politice nějak fixovanej. Koneckonců jsem už v penzijním věku. I když to žena nerada slyší.

Nedivte se. To mladé ženy nerady slyší. Vždyť máte malé děti. Dceři je pět?
Ano. Té starší. Máme ještě mladší, které je rok a půl. Tu jsme adoptovali. Představte si, že dneska spolkla dvoukorunu. V nemocnici ji museli pod narkózou vyndat.

Mluvíte s dětmi o politice? Asi jen s tou starší.
Ani s ní ne. Politika ji vůbec nezajímá. Občas mě vidí v televizi, ale zrovna tak mě vídá občas v neděli v kostele, když mám kázání. Takže ona ví, že jsem nějak důležitej, ale detaily ji nezajímají.

Určitě se vás brzy bude na politiku ptát. A znáte děti. Ty dávají těžké otázky.
Asi jako vy... Ty vaše otázky jsou taky dost těžký.

Děkuju pěkně. Za rozhovor.
Reflex 03/2006 Zpět zdroj: časopis Reflex


© jedinak.cz