Nejtěžší je vyhrát
Rozhovor s architektem JANEM KAPLICKÝM o vítězném projektu nové budovy Národní knihovny
* Často se zmiňujete o ženách jako o inspiračním zdroji. Bylo tomu tak i v případě knihovny?
Lidi pořád nechápou, že architekt se může zabývat ženami, ale ženami v jiném smyslu, ve vyšším, než je sexualita, možná je to erotismus. V tom vidím rozdíl. Bez inspirace múzou by to nebylo. Musíte mít nějaký impuls, podporu, ale i praktickou pomoc. Bez této múzy by to možná vypadalo jinak nebo by to vůbec nevzniklo. Dostalo se mi úžasné podpory. Z její strany nevědomky! O tom přece ale mluví i Oscar Niemeyer. V případě Národní knihovny, která už byla přirovnána k ledasčemu, nikdo ještě nepřišel na to, že se svou podobou týká jedné části anatomie ženského těla ... ňadra. Ale ono to asi nemá cenu vykládat, možná stačí obrázek a chytrý člověk na to přijde.
* Jedním z určujících prvků této stavby je oko.
Jednou jsem byl v Berlíně a v kavárně jsem uviděl cukřenku, jež přechází ze čtverce do baňky, která je otevřená, a tím otvorem sypete cukr. Hodně se mi to líbilo. Když jsem se dozvěděl, kde je staveniště, udělal jsem model z plastelíny a v podstatě hned se v něm objevilo oko, jako bylo na té cukřence. Jinak model se od samotného začátku příliš neměnil, měli jsme jich asi šest, jeden, nejkrásnější, se v Praze bohužel rozbil.
* Má pro vás oko nějakou symboliku?
Knihovny můžou být prostory, v nichž lidé sice čtou, ale jinak moc živé nejsou, a já jsem se snažil, aby tahle měla vztah k městu, aby byla do jisté míry otevřená. Vidět Prahu z knihovny v nevídaném panoramatu je podle mě důležité. Koukat se na Staroměstskou radnici a Hradčana mezi četbou nejnovějšího románu ... to je přece povznášející. Knížky nás můžou povznášet a knihovna to snad ještě umocní. Mimochodem, jak v češtině, tak v angličtině má slovo oko jenom tři písmena a první a poslední se opakují ... Ale zatím tomu Oko nikdo neříká. Ovšem to je jedno, ono to přijde.
* Vadí vám to?
Mně je to jedno, ať si to lidé vymyslí, už to žije svým vlastním životem. Tak by to mělo být. Mně se zdá Oko docela vhodné. V Birminghamu začali obchodnímu domu Selfridges podle fasády říkat „úl“.
* Jak se líbí knihovna vašemu dvanáctiletému synovi?
Líbí se mu. Mladším lidem se líbí obecně mnohem víc než třeba starším českým intelektuálům, protože asi na rozdíl od nich nejsou zatěžkáni komunistickou výchovou, kdežto, soudě podle jejich výlevů v novinách, ti pánové spisovatelé to nemůžou vůbec myšlenkově zvládnout. Zřejmě jsou vizuálně slepí.
* Jak berete poznámky typu: stavba dobrá, ale nehodí se na Letnou?
To je nesmysl. Knihovna koupila pozemek a nejde navrhovat na jiné místo než pro to, které bylo vybráno. To místo by se proměnilo, i kdyby tam neměla v budoucnu knihovna stát. Nezapomeňte, že tam bude situaci určovat vjezd do tunelu! Pro Letnou není územní plán, poslední verze, již jsem se dozvěděl, je, že by tam měly vyrůst budovy mezi ministerstvem vnitra a knihovnou, řada veřejných budov, zbytek bude sloužit jako park, takže to zůstane jako v současnosti. A knihovna bude součástí parku.
* Kritika vám vyčítá, že vaše architektura je bez kontextu vzhledem k místu, pro něž je určena, a vztahuje to také na projekt knihovny. Co si o tom myslíte? Jak jste řešil vztah k okolí?
Prozraďte mi, jaký kontext má Letná. Co je tam tak závažného? Jedna komunistická tribuna, tři rozpadlé domy na třídě Milady Horákové, nedostavěná velvyslanectví. První nejbližší dům je Hanavský pavilón, který prý obdivoval Le Corbusier. Ale k čemu se mám na Letné vztahovat? A jaký je kontext celé Prahy? Když Kysela dělal na Václaváku barák pro Baťu, tak mu můžete také nadávat, protože nebyl v žádném kontextu k okolním stavbám. Jaký má kontext Národní divadlo k Vltavě? A co Svatý Mikuláš, který je šestkrát vyšší než domečky okolo? O Svatovítské katedrále ani nemluvě. Ale na Letné budova stojí ve stromech a my ještě další přidáváme. Dalším prvkem, s nímž se vyrovnáváme, je budoucí vstup do tunelu a s ním nemůžete hnout. Nejbližší další výrazný objekt je Letohrádek královny Anny, vzdálený pět set metrů, a Svatý Vít, vzdálený tisíc metrů. Mimochodem, když stavěli Belvedér, tak Italům také nadávali, že stavějí obrácenou loď. A to jsou nejbližší závažné objekty.
* Jak jste došli k výšce čtyřiceti pěti metrů?
Je to jen o trochu vyšší než zahrádka nad Národním divadlem. Po prvním kole jsme museli dát podle jury některé knihy nahoru, ale já si dodnes myslím, že by mohly být dole, takže to vyskočilo asi čtyři a půl metru nad Národní divadlo, ta jeho zahrádka je čtyřicet metrů.
* Bral jste tedy výšku ND jako vztažný bod?
Ano, protože si myslím, že pro lidi je tak snadné si to představit. Pokud není podzemní skladiště, tak narůstá objem nad zemí. To tady vůbec nikdo nechápe, nejde to zmenšit, protože stavební parcela je malá.
* Podzemní skladiště knih ale nebylo v soutěžních podmínkách povoleno?
Podzemní skladiště jsme měli v prvním kole a ze strany poroty nebylo námitek, jury se jen v připomínkách mezi prvním a druhým kolem vyjádřila, že určitá část knihovny by měla být nahoře. Používáme automatický systém vyhledávání knih, který málokdo zná. To je velké plus, protože to umožňuje větší zabezpečení, knihy jsou uloženy ve tmě a ve stálé teplotě a vlhkosti, nikdo se kolem nich nepohybuje - knížkám to svědčí mnohem víc, než když se pořád někdo hrabe v regálech.
Někdo se nechal slyšet, že v budově je málo oken, ale denní světlo je nepřítelem každé knihovny, tahle bude mít patnáct procent denního světla. Dělali jsme to s největším expertem na denní světlo, který pracoval na všech velkých světových galeriích. Pyramida má další význam v tom, že dole je soustředěno víc věcí, veřejnost chodí maximálně do tří pater, potom jsou kanceláře a nahoře pak místnost-rozhledna.
* Ve vizuálních simulacích pražského panoramatu z této pozorovatelny, ze samotného oka stavby, jste už nabídli pohled, jejž uvidí návštěvník. Jak jste ho dosáhli?
Buďto můžete použít automatickou kameru, která vyjede do požadované výšky na teleskopické tyči, ale tady zatím není k dispozici, nebo se použije výsuvná platforma, a z ní jsme ve třicetimetrové výšce pořídili základní pohled, kde vidíte Hradčana a Staroměstskou radnici. Potřebovali jsme takovýto rozptyl a pohled, jaké ještě nebyly nikdy vidět. Uvědomte, si že od konce třicátých let bylo zakázáno pořizovat letecké fotografie Prahy, protože to bylo tajné, a stejné to bylo za komunistů.
* Jak vysoké jsou stromy u knihovny?
Od osmnácti do pětadvaceti metrů, a protože některé pořád rostou, budou ještě vyšší. Stromy jsou to nejkrásnější, co můžete mít. Když začnou zelenat, je máloco lepšího. Přidáváme navíc další stromy, jež tam dosud chybějí, místo obohatíme o jehličnany, třeba borovice, auta budou schovaná za náspem porostlým břečťanem, takže to bude zelené po celý rok, to je hrozně důležité. Knihovna stojí na pódiu z hrubého mramoru a pan Václav Cigler tam vymyslel zrcadla, která jsou umístěna na kraji platformy a budou odrážet budovu zespodu. Bude tam také voda, jež nezamrzne, bude barevná, studánky, potůčky. Samotná struktura domu je docela zajímavá. Nahoře je oblouk, který vytvoří konec homole, potom je kolem dokola nosník, na nějž jsou zavěšeny kabely, na nichž bude viset plášť budovy. Je aluminiový a polepený šupinami, trojúhelníkovými, jen milimetr tlustými, barvy od starého šampaňského až skoro do bílé.
* Nyní pro vás nastupuje fáze, v níž máte pořídit detailní dokumentaci stavby. Je to ten nejtěžší krok?
Ne. Nejtěžší je vyhrát v soutěži. Dostali jsme osm hlasů od osmičlenné jury, v níž byli lidé odleva doprava. To je nesmírně vzácné. Vážím si toho.
* A co realizace - té se nebojíte? Jde přece o hypermoderní architektonickou formu, jaká ještě nikde nestojí.
Nikdo nechápe, že v budově knihovny není žádný komponent, který by už nebyl vyzkoušen a neexistoval někde jinde v nějaké hotové formě. Firma Arup pro nás dělala struktury, statiku, osvětlení, tvorbu prostředí. Robotický systém pohybu knihy je převzat od další firmy, jež jej už několikrát uplatnila v knihovnách. Není to tak, že bych musel všechno od začátku vymyslet - nemůžu se přece zabývat každým šroubem. Kdybyste chtěl vědět, jaké tam budou kliky, odpovím, že nevím. Kdybych to už v této fázi věděl, asi by to ani nebylo správné.
* Praha je plná smogu a nečistot v ovzduší, máte představu, jak se bude knihovna umývat?
Buďto se po něm spustí čističi, anebo to obstará automatický robot - jako když se čistí pyramida v Louvru. Ale než se to postaví, bude určitě vymyšlen ještě nějaký lepší.
* Bude se na realizaci projektu vypisovat stavební soutěž?
Musí! To zase bude řev, ale pro české firmy je to možnost, jak se prosadit a získat zakázku. Mimochodem, ta budova stojí jako nájem dvou gripenů na deset let. Je to hodně peněz, ale po těch deseti letech zůstane a bude sloužit třeba ještě staletí. Vždycky je to věc priorit. Za dvě a půl miliardy se dá pořídit ledasco.
* Kolik bude stát automatický systém?
Pohltí asi mezi patnácti a osmnácti procenty nákladů. Knížek se nikdo nebude dotýkat, budou skladovány v krabicích a pak se vrátí do stejného místa. Protože tam nebudou lidi, nebude se ani zvyšovat vlhkost prostředí. Při vzniku požáru se vypustí plyn, který ho okamžitě zlikviduje. Má to samá pozitiva.
* Když jste v pražské soutěži vyhrál, myslel jste na to, že jste už před osmnácti lety byl blízko podobnému triumfu při soutěži na francouzskou Národní knihovnu? Tenkrát jste skončil druhý ...
Dokonce jsem před pár dny potkal v Budapešti Dominiqua Perraulta, který tenkrát skončil první, a hodně jsme se nasmáli, když jsem mu řekl o pražské Národní knihovně. Kruh se uzavřel.
* Mohl se uzavřít ještě dokonaleji: Perrault měl být původně v porotě pražské soutěže, ale před jejím začátek odstoupil. Neřekl vám důvod?
Byl časově zaneprázdněn, tak mi to vysvětlil.
* Pomohla vám při projektování knihovny zkušenost z Paříže?
V Paříži to bylo pro nás důležité, protože jsme v osmdesátém devátém jako Future Systems poprvé prorazili na významném fóru, ale když se ohlédnu, tak nejdůležitější je, že ten dům v návrhu pořád vypadá k světu. Nestárne. Za dvacet let se toho v životě i v architektuře změní hodně, ale tady to neplatí, snad jenom, že tam bylo příliš mnoho světla. Byl to jeden z mála projektů, který se dostal do ř nále a umožéoval její rozšíření. Pražská knihovna takovou možnost má také, dá se rozšířit o čtyři milióny knih. Jenom málo knihoven se může rozrůstat. Vždycky je těžké odhadnout, do jaké míry umožnit její další rozvoj.
* Byl jste tenkrát z toho zdrcen, když jste se dozvěděl, že Future Systems pařížskou knihovnu dělat nebudou?
Nebyl. Náš tým se skládal ze tří lidí a považovali jsme za úžasný úspěch, že jsme se dostali tak daleko. Další soutěž na knihovnu, jíž jsem se zúčastnil, proběhla v Rouenu a tu jsme prohráli, protože jsme použili automatický systém. A ten oni nechtěli, což jsem ale nevěděl. Bylo to velké riziko, když jsem se v Praze pro něj opět rozhodl. Ale vyplatilo se.
* Jak to, že přes mezinárodní renomé jsou Future Systems pořád tak malou architektonickou kanceláří?
Není tak malá, pracuje v ní třicet lidí. To je hodně!
* Hodně... Norman Foster zaměstnává několik stovek architektů!
Záleží na tom, co z toho vychází. Oscar Niemeyer všechno navrhuje sám, pomáhá mu jen pár lidí. Množství nehraje velkou roli, na to pozor. Richard Rogers také nemá velkou kancelář, ale důležité jsou výsledky. Charles Eames postavil jen dva domy, které ovšem pohnuly architekturou.
* Četl jste kritiku, jež se zmiňovala o vašich přátelských vztazích se členkami poroty pražské soutěže Zahou Hadidovou a Evou Jiřičnou?
Na ty jsem hrdý. Víte, když jste architekt, tak se musíte kamarádit s dalšími architekty. Podle mě je to normální. To může vadit jenom v Praze. Mám vymazat jejich telefonní čísla z mobilu? Něco takového nejde. Je to nanejvýš důkazem toho, že Future Systems jsou součástí něčeho, čeho jiní architekti třeba nejsou - ale určitě můžou být. Všichni si myslí, že člověk jen tak mávne proutkem a stane se světovým architektem. Tak to ale není. Ty dvě dámy pracovaly s neuvěřitelným nasazením, aby dosáhly nějakých úspěchů, i když o úspěchy jim v první řadě nešlo, ale o věc. K nim můžu mít jedině obdiv. Mně to trvalo čtyřicet let, než se mi to povedlo. Stejně anonymita soutěže byla dokonalá.
* Ale tvrdí se, že Kaplického projev je tak příznačný, výrazný a ojedinělý, že musí být i v anonymní soutěži odborníky snadno rozpoznatelný ...
To já nevím. Možná že to někdo pozná, ale to přece není můj problém, za to snad nemůžu. Já jsem nemohl ani zjistit, kdo je dalších sedm ve ř nále. Nakonec jsem se dozvěděl, že ve ř nále je nějaká česká kancelář, ale nic konkrétního.
* V knížce Album jste napsal, že byste chtěl ještě postavit zahradu, muzeum a rodinný dům. Knihovnu lze považovat vlastně za svého druhu muzeum.
Je to tak, navíc knihovna bude mít i zahradu, čímž bych toto své přání naplnil.
* Takže ještě ten rodinný dům?
To už se také děje. Jeden vzniká v Praze, jsme na začátku, druhý u Brna. To bylo ještě před soutěží na Národní knihovnu. Brněnský klient má zájem hnát to ještě víc dopředu, takže když to všechno dobře dopadne, dům bude dělaný českou loděnicí.
* Otevřete kvůli knihovně pobočku Future Systems v Praze?
To nebude potřeba, budu mít českého architekta, s nímž budu úzce spolupracovat. Jméno vám ještě neřeknu. Musí to tak být. Více si o Janu Kaplickém můžete přečíst v obsáhlém rozhovoru v časopise X (Refl ex interview), kde architekt hovoří o svém životě, díle, snech, umění a kráse. Vyjde 5. května.
Reflex 15/2007