Shakespeare včera, Shakespeare dnes
Jestliže se můžeme něčím chlubit, pak je to velká tradice překladů Shakespeara do češtiny. Na velikány J. V. Sládka a E. A. Saudka dnes navazují hned dva vynikající překladatelé -- Martin Hilský a JIŘÍ JOSEK (53). Jiří Josek kromě vlastní překladatelské práce připravuje mladé překladatele v Ústavu translatologie FF UK a své překlady vydává ve vlastním nakladatelství Romeo.
Martin Hilský se svěřil se záměrem přeložit Shakespeara celého.
Takový záměr nemám. Když se ozve nějaké divadlo, tak hru přeložím a pak ji vydám, ale na úplnosti netrvám -- dokonce bych některé hry ani překládat nechtěl.
Proč jste se rozhodl vydávat překlady ve vlastním nakladatelství? Přibylo vám práce a lukrativní to jistě není.
Jedním z důvodů bylo to, že jsem zvyklý pracovat na překladu do poslední chvíle a takhle mohu dát do tisku opravdu poslední verzi překladu. Možná mi nakladatelská práce taky trošku chyběla, vždyť jsem byl léta zaměstnán v Odeonu.
Vy vydáváte jen své překlady Shakespeara?
Hlavně, ale nejen je. První publikací nakladatelství byl překlad Romea a Julie (odtud také název nakladatelství) a následovalo osm her dalších, k nimž teď přibude Othello. V Romeu ovšem vyšel také Dvořákův nový překlad Puškinova Evžena Oněgina a v poslední době vydávám i původní českou prózu. Shakespearovy hry u mě vycházejí dvojjazyčně, s předmluvou a slovníčkem dnes už neznámých nebo významově posunutých výrazů.
Do jaké míry vlastně dnešní Angličan rozumí alžbětinské angličtině Shakespearově?
Řekl bych, že tak ze sedmdesáti procent. Nerozeznává samozřejmě některé dobové narážky, posuny významů slov, slovní hříčky. Výhoda překladu je v tomto případě jasná -- tam musí být srozumitelné všechno. "Aktualizace" Shakespeara začínala tím, že herce převlékali do současných kostýmů, a končí to u jazyka.
Obávám se ale, že při dnešním zplošťování jazyka, způsobeném "e-mailovým" stylem, který preferuje informaci před vším ostatním, ani básnickému překladu v současném jazyku nemusí nová generace rozumět.
Nevím. Letos jsem poprvé vystavoval na pražském knižním veletrhu a bylo příjemné vidět ty spousty lidí, jež se tam hrabaly v knížkách. A někteří se i zastavili u našeho stánku a koupili si něco z produkce Romea. Přestože byl stánek drahý, stálo mi to za to. Člověk je rád, když se druhý zajímá o jeho práci.
(JRF)
zdroj: časopis Reflex