Hokejista s tužkou
Poprvé dostal nabídku ke spolupráci na komentování televizního přenosu z hokeje před dvaceti lety od tehdy začínajícího Roberta Záruby. Stál však na začátku vlastní hokejové kariéry a bral to spíš jako žert. Se Spartou byl zakrátko mistrem ligy, oblékal dres národního týmu na světových šampionátech a olympiádě, živil se hokejem v NHL i ve Švédsku. Posléze však MARTIN HOSTÁK (39) televiznímu mikrofonu neunikl. Právě probíhající mistrovství světa v Moskvě bude v pořadí již jeho sedmé komentátorské.
* Skončit ve čtyřiatřiceti letech s aktivním hokejem, bylo to hodně nečekané a zároveň bolestné?
Trápila mě třísla. Pak však lékař švédského klubu v Lulea odhalil pravou příčinu těch bolestí: artrózu v kyčlích. Když zlepšení nenastalo ani po měsíci klidu v letní přestávce, bylo mé rozhodnutí jasné, zároveň i smutné.
* Říkal jste si: proč zrovna já?
Artrózu kyčlí ovlivňuje několik faktorů. Máte-li jeden, jste v rizikové skupině. Já měl hned čtyři: dědičnost, přes devadesát kilo tělesné váhy, dělal jsem vrcholový sport a přetěžoval se v tréninku. Nicméně ukončení kariéry v tomhle věku jsem považoval svým způsobem za štěstí, protože spousta hráčů skončí mnohem dříve.
* Pojďme mluvit o práci komentátora, či spíše spolukomentátora. Hokejový fanoušek má ustálené názory na přední světové týmy, s nimiž se naši hokejisté utkávají na světových šampionátech. Začněme třeba Finy: výborně bruslí, lépe než naši hráči, a jsou stejně dobří v útočení i v bránění. Řekněte, s jakou hrou můžeme proti nim uspět?
Charakteristiku Finů bych ještě doplnil: hrají důrazně, při své rychlosti dost jednoduše a nemilují improvizaci, v níž ztrácejí herní i psychickou jistotu. Platí na ně chytrá hra. Proto vždy nacházeli ve finské lize uplatnění chytří hráči od nás, například Ota Janecký, Jan Čaloun nebo teď Josef Straka.
* Švédové jsou pro nás podle všeho těžším soupeřem. Mají propracovanou obrannou hru, takže jim obtížně dáváme góly. Vy jste ve Švédsku hrával, takže co je dnes pro hokej této země nejtypičtější?
Disciplína v obraně i v útoku. Švédové hrávali stereotypně, což soupeř přečetl, ale to se změnilo příchodem trenéra Bengta-Akeho Gustafssona. Nyní skvěle mění tempo hry, buď soupeře přitlačí, nebo se stáhnou a brání. V tom jsou dnes nejlepší na světě. Kladem je pochopitelně jejich tradiční bruslařská jistota.
* Bruslařské kvality Finů a Švédů … Nevznikají již v dětství na přírodním ledě, kterého je ve Skandinávii mnohem více než u nás?
Částečně ano, ale spíš jde o to, že na přírodním ledě vyrůstá obrovská základna. V Lulea, kde jsem působil, nepotkáte chlapa, který by jako kluk nehrál hokej. V padesátitisícovém městě mají dětskou ligu s tisícovkou hráčů nejmenší žákovské kategorie. U nás není tolik dětí ve stejné věkové skupině pomalu v celé zemi. Švédové mají u každé školy upravené kluziště. Ze širší základny se špička vybírá snáze.
* A co Rusové? Ti mají pořád vynikající útočníky, nicméně doby kdysi téměř neporazitelné sborné jsou nenávratně pryč. Čím to je?
Nedokážou využít skvělé dispozice jednotlivců ve prospěch týmu. Jsou děsnými individualisty a každý má touhu prosadit se v NHL. Tam vidí velké peníze, ačkoliv ani v domácí lize se nemají špatně. V zápasech Euro Hockey Tour, kdy se zkoušejí různí hráči, se dokážou se svou početnou základnou prosadit, ale na mistrovství světa si nevědí rady a individuální hrou nedokážou překonat kompaktní obrany soupeřů. Jsem zvědav, jak si s nimi letos poradí Vjačeslav Bykov. Podle dostupných zpráv má poněkud jiné metody než jeho předchůdci.
* Proč si nevědí rady?
To je věc disciplíny. Když pojede švédský nebo český útočník proti dvěma obráncům, puk odehraje nebo přidrží u mantinelu. Ví totiž, že má minimální šanci prosadit se a že po ztrátě puku může soupeř založit nebezpečný protiútok. Kdežto Rus se pokusí o úžasnou kličku a vůbec nemyslí na následky nezdaru.
* Slováci, podobně jako Rusové, rovněž raději útočí, než brání. A pak z nich čiší obrovská touha nás porazit, což se jim stále nevede. V čem je příčina?
Na nás si nevěří. Je to vidět už od nejmladších kategorií. Pro ně jsou zápasy s Čechy tak prestižní, až jsou přemotivováni. Nedávno se na budapešťském turnaji týmů do 16 let utkala česká a slovenská reprezentace. Zatímco naši kluci brali zápas jako běžný, ze Slováků vyzařovala mimořádná touha uspět právě v tomhle utkání. Totéž vidíme třeba na mistrovství světa u jejich A-týmu. V zápasech proti jiným soupeřům jsou grófové, a mají-li den, hrají fantasticky. Když ale den nemají, spadnou o hodně níž. Švédové mají pro takový stav rčení: „Hráč nebo tým je tak dobrý, jak kvalitní je jeho nejslabší výkon.“ To plně vystihuje nevyrovnané výkony Slováků.
* Čím se proti nim český hokej prosazuje?
Svým stylem, jenž může platit na kohokoliv. Český hokej předvádí totiž hru - díky metodice, hráčským typům i samým hráčům -, s níž se soupeř musí těžce potýkat. My nemusíme hledat protizbraň na Švédy, Rusy, Kanaďany, ale tohle je naopak starost soupeřů. Víme, že budeme-li hrát svou hru, uspějeme. To je ohromně posilující vědomí.
* Z čeho vychází naše hra?
Z dobré defenzívy, jež začíná u brankáře, kterému je nutné pomáhat, a pak máme výtečný přechod z obrany do útoku. V tom jsme nejnebezpečnější na světě. Tvrdí to všichni experti. Když získáme v obraně puk, strašně rychle dokážeme udeřit.
* Jak vidíte Kanaďany?
Na světové šampionáty neposílají nejlepší hráče, protože vrcholí Stanley
Cup. Nicméně i tak jsou těžkým soupeřem pro každého.
Jejich největší zbraní je sebevědomí. Hrají, vystupují a chovají se, jako by byli nejlepší na světě. Každého chtějí porazit a převálcovat, i když prohrávají a nedaří se jim. Tohle z nich vyzařuje a je na nich nejfantastičtější. Značně to ovlivní soupeře, který má jen málokdy pocit, že je zlomil. Zažil jsem to jako hráč.
* Jak působí na ledě jejich „fuckování“ a výhrůžky?
Tuhle zastrašovací taktiku používali hlavně dříve. Dnes už to naši kluci znají z NHL. Ovšem i tak jsou Kanaďané zvyklí na sebe při hře hodně mluvit. To jim pomáhá, a proto křičí i na soupeře. Často také nesmyslně protihráče napadnou, jen aby mu snížili sebevědomí. A pokud rány neustojíte, vyrostou. Ale i tohle je spíš minulost. Úrovně týmů se vyrovnávají, až se někdy zdá, že mezi Finy, Rusy, Švédy, Kanaďany či Čechy nejsou skoro rozdíly. Nicméně základní charakteristiky nejlepších světových týmů pořád platí.
* Při zápasech s Kanadou je patrný jeden nedostatek české hry: naši hokejisté se zjevně bojí najíždět před kanadskou bránu, protože ve střetu s obránci tam hokej hodně bolí. Proč se této letité bolesti neumíme zbavit?
Neplatí to jen o zápasech s Kanaďany. Tohle je obecně velký problém českého hokeje. Kořeny vidím v tréninku. Kanaďan, jenž na tréninku zakončuje akci střelou, končí v bráně nebo těsně před ní. U nás však udělá hráč po střele širokánský oblouk do rohu kluziště a brance se vyhne. Uvidíte to na tréninku žáků, dorostenců, juniorů, extraligy i reprezentace. Neučíme to hráče odmalička. Když je ale k tomu budeme vést od pěti let, naučí se to. Není to věda a nejde o strach, ale spíš zvyk. Tohle je jedna z mála věcí, kterou bych vyčetl české metodice.
* Pojďme mluvit o komentování. Jak se vám říkají kritická slova na adresu našich hráčů? Myslím, že s takovými výroky šetříte. Nebo se mi to zdá?
Je jednoduché říci, že ten a ten udělal strašnou chybu, a udělat z něj před divákem pitomce. Ale mnohdy, když promyslíte zpětně situaci, nezdá se tak jednoznačná. Je vhodnější hledat příčiny chyb a vysvětlovat, proč k nim došlo, než říci: Taková hra stojí za houby, takhle hrát nelze.
* Jsou kolegové v jiných televizích obdobně korektní?
Neřekl bych … Například analytici švédské televize jsou hned se vším hotovi. Bývalý trenér Niklas Wikegard mi na olympiádě v Turíně, kde Švédové hráli skvěle, neustále opakoval: „To je hrůza, na to se nedá koukat! Náš tým má neuvěřitelnou kliku, jinak by nevyhrával.“ A tohle klidně říkal v přenosu.
* Jaká nejtvrdší kritická slova jste vyslovil?
Musí se najít míra kritiky a reality. Mohu říci: „Stala se chyba, která se neodpouští ani žákům.“ Ale často řeknu třeba jen: „Byl to zbytečný faul!“ V tomhle směru zazlívám píšícím novinářům, že jsou hodně negativističtí. Vždy jsou dva pohledy na danou situaci. Když útočník objede obránce, můžeme říci, že obránce udělal hrubou chybu anebo že útočník projevil velkou šikovnost. Nevidím důvod říci to tak, že obránce je naprosté nemehlo a nemá na ledě co dělat. Lepší je říci, že útočník skvěle využil obráncova zaváhání.
* K tomu jste dospěl sám, nebo je to výsledek debat s televizními redaktory o komentování?
Sám. Mně totiž, a to ještě v dobách, kdy jsem hrál, strašně vadilo, že novináři snadno napálili hráče. Když jsem se pak dostal s nimi na jednu loď, ptal jsem se, proč to dělají, jestli tím neřeší nějaký svůj problém, své ego. Hájili se, že veřejnost má právo na informaci. Já namítal: Jaký je rozdíl v tom, že útočník to udělal dobře a obránce špatně? Proč jmenujete skoro vždycky toho chudáka obránce? Druhý jejich argument zněl: Po nás vyžaduje vedení redakce, abychom byli kritičtí. Nakonec jsme stejně nedospěli k žádnému závěru. Na druhou stranu bych řekl, že se to poslední dobou hodně zlepšilo.
* Jak se vám pracuje s elektronickou tužkou? Slýchám občas názory lidí, o nichž nelze říci, že by je sport nezajímal, kteří považují rozbory s tužkou za přehnané a rádobyvědecké. Také jste něco podobného zaznamenal?
Ne, a takový názor by mě docela mrzel. Když dělám rozbory s pomocí tužky, sedím zpravidla se střihačem přenosu, sleduji zápas na monitorech a poznamenávám si dění hlavně kolem gólů. Kdo ho dal, řekne komentátor, proč padl, vysvětlí spolukomentátor v hale, ale jen stručně. Protože v přenosu nemají moc času. A pro ty diváky, které to zajímá, je možné o přestávce ve studiu akci rozebrat a s pomocí elektronické tužky vysvětlit. Myslím, že v Evropě se tužka využívá zdaleka nejlépe v České televizi. Finové ji rovněž používají, ale na loňském mistrovství světa v Rize měli ve studiu jen obrázek hřiště a po něm posouvali magnety. Používání tužky považuji za pomoc divákovi. U komentování i analýz je nejdůležitější najít přijatelný způsob sdělení jak pro odborníky či fundované fanoušky, tak i pro laiky, kterým se hokej líbí a nerozumějí mu. Všichni by měli z přenosu něco mít.
* Co ohlasy na vaše komentování? Jsou kritické, nebo spíš příznivé?
Po jednom utkání na šampionátu před šesti lety zazněly mimo jiné dvě internetové reakce. Jedna, že jsem fandil Němcům a ani snad nejsem Čech, protože rozhodčí nás šidili a my to neřekli, zatímco podle druhé jsem nepřijatelně fandil českým barvám. Od té doby vím, že divák je různý a nelze se zavděčit všem. Občas si říkám, že moc děláme hokej a málo show, že by přenosy mohly být zábavnější. Na druhou stranu není jednoduché vybočit ze zavedených kolejí. Nevíme také, jak by to přijal většinový divák. Ale zlepšovat se dá všechno.
* Pomáhá vám při přenosech herecká průprava z ochotnického divadla?
Nebyla na škodu, ale to už je minulost, pár let nehrajeme … Se skupinou kamarádů jsme na silvestrovské oslavy nazkoušeli pro vlastní zábavu dvě cimrmanovské hry: Dobytí severního pólu a Švestku. Pak ještě švagr napsal hru, frašku. Bavilo nás to, hráli jsme ta představení i na jevišti, ale po premiéře byly vždy nanejvýš dvě reprízy.
***
MARTIN HOSTÁK (* 11. 11. 1967 v Hradci Králové), útočník, odchovanec hradeckého hokeje, v roce 1986 přestoupil do Sparty Praha, s níž získal titul mistra ligy 1990; v sezóně 1986-1987 nejslušnější hráč ligy (v plném počtu zápasů pobyl na trestné lavici jen dvě minuty). Další angažmá: 1990-1992 Philadelphia Flyers (celkem 55 zápasů v NHL, tři góly + 11 asistencí, farma Hershey Bears), 1992-1996 MoDo (Švédsko) a Sparta, 1996- 1998 Södertälje (Švédsko), 1998-2001 Lulea (Švédsko). Úspěchy v reprezentaci: bronz MEJ 1985 do 18 let, stříbro MSJ 1987 do 20 let na Slovensku, od 1988 hrál za ČSSR, později ČR, získal bronz na MS 1990 v Bernu a na MS 1993 v Mnichově, páté místo na ZOH 1994 v Lillehammeru a čtvrté na MS 1995 ve Stockholmu. Kariéru ukončil pro zranění kyčelních kloubů v roce 2001 a od toho roku je stálým spolukomentátorem ČT při přenosech ze světových šampionátů. Mluví anglicky a švédsky. Žije v Hradci Králové, je generálním manažerem české reprezentace do 16 let, funkcionářem Krajského svazu ledního hokeje, držitelem trenérské licence B.
Reflex 18/2007