NOVÉ FINÁLE
Říkáte, že sledujete výtvarné umění a nebaví vás jen miliónové aukce s obrazy mrtvých klasiků? Že vás zajímá jeho nejžhavější přítomnost a blízká budoucnost? Snadná pomoc: neměli byste si nechat ujít osmnáctý ročník Ceny Jindřicha Chalupeckého. Vstoupil právě do své klíčové fáze. Mezinárodní porota v červnu vybrala z dosud rekordního počtu šestašedesáti uchazečů podle svého mínění tuto pětici letos nejlepších: Zbyňka Baladrána, Jakuba Hoška, Evu Koťátkovou, Jana Nálevku a Pavlu Sceránkovou. Ve středu 14. listopadu pak rozhodne, kdo se stane v pořadí osmnáctým laureátem nejprestižnější ceny, o jakou může český umělec ve věku do pětatřiceti let usilovat.
Poprvé mají vybraní finalisté možnost představit se samostatně. Dosud se závěrečná výstava odehrávala pod střechou jediné instituce, ať už šlo kupříkladu o Veletržní palác, či Městskou knihovnu v Praze, nebo Dům umění v Brně. Tentokrát se prezentují v pěti pražských galeriích soustavně pěstujících alternativní výtvarné projevy a spolupracujících s mladými autory.
Je to určitě experiment výhodný zejména pro samotné umělce. Mohou s ním zacházet naprosto svobodně, bez omezení, což v případě instalací "pod jednou střechou" přece jen tak úplně nešlo. Díky tomu má každý svůj projekt pevně v rukách, dané prostředí si může uzpůsobit k obrazu svému. Nevýhodou je, že takovéhle uspořádání nenabízí okamžité srovnání: kouknu a vidím, s čím kdo přišel a jak se vyrovnal se stejnými podmínkami. Za uměním se musí (s výjimkou Galerie etc a Galerie NoD, které jsou ve stejném domě) putovat. Jenže ono je to zase pozitivní v tom, že leckdo díky takovémuto uspořádání finálové části CJCH možná poprvé zavítá do některé z pěti galerií, kterým se zatím vyhýbal. Výstavy finalistů v nich budou trvat až do 2. prosince. Všechny umělce představujeme jak ukázkami z finálových projektů, tak prostřednictvím jejich odpovědí na sedm shodných otázek týkajících se umění, ale i třeba předchozích laureátů CJCH. Mimochodem, podobná anketa mezi finalisty proběhla také loni (viz RX 37/2006), a když ji srovnáme s tou nynější, pak zjistíme, že svou tvorbou nejvíce oslovil Michal Pěchouček (CJCH 2003, uvedený šestkrát), Markéta Othová (2002, pětkrát) a Kateřina Šedá (2005, čtyřikrát).
Protože Reflex je už podruhé generálním partnerem ceny, budete mít možnost hlasováním na webu Reflexu rozhodnout o tom, kdo z nich získá Cenu čtenářů, která se může lišit od verdiktu mezinárodní poroty - jako se to ostatně stalo loni, kdy laureátem byla vyhlášena Barbora Klímová, ale čtenářům imponovali více Rafani. Vrcholem by určitě bylo získat "double", jak se takovému dvojitému úspěchu říká sportovní terminologií. Favorité? Zbyněk Baladrán a Jakub Hošek. Baladrán je ve finále potřetí, Hošek podruhé. Videoprojekce versus malba. Ale možná bude všechno jinak, jako loni. Uvidíme za dva týdny.
SVĚT A SCHOPNOST HO VYJÁDŘIT
ZBYNĚK BALADRÁN GALERIE NOD, DLOUHÁ 33, PRAHA
Vyjádření poroty: Pracuje v několika médiích, vytváří videoprojekce, prostorové instalace, kresby a textová schémata. Zabývá se analytickým výzkumem historického obrazového materiálu a různými metodami jeho čtení.
Zbyněk Baladrán se narodil 16. dubna 1973 v Praze. V letech 1992 až 1997 studoval dějiny umění na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, potom absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze (1997 až 2003). Samostatně vystavuje od roku 2001.
1. Jaký má podle vás Cena Jindřicha Chalupeckého význam a v čem spočívá její největší přínos pro mladé umělce?
Je to jediný každoroční rituál ve vizuálním umění, který zprostředkovává vzájemný kontakt mezi uměleckou scénou a veřejností. Připomíná nám, že umělec má ještě nějakou společenskou roli - může být vítěz.
2. Dosud ji získalo sedmnáct umělců: který vás svým dílem nejvíce oslovuje? A proč?
Ján Mančuška, Tomáš Vaněk, Markéta Othová, Michal Pěchouček, mám rád, jakým způsobem se zabývají uměním.
3. Je nějaký umělec, který by si ji podle vás zasloužil, ale nikdy se na něj nedostalo?
Je jich víc. Někteří laureáti budou zapomenuti, někteří skvělí umělci nebyli naopak ani nominováni, tak to chodí.
4. Koho z letošních finalistů - kromě sebe - favorizujete?
Evu Koťátkovou, Jakuba Hoška, Jana Nálevku a Pavlu Sceránkovou.
5. Máte nějaké krédo, kterým se ve své tvorbě řídíte?
Napadají mne jen klišé, nemám krédo.
6. Co pro vás znamená umění?
Určitý pohled na svět a schopnost ho vyjádřit.
7. Do jaké míry je pro vás důležitá reakce veřejnosti na vaše dílo?
Jsem vděčný za jakékoliv ohlasy, které jsou na mou práci. Jeden z prvků zpětné vazby. Na druhou stranu každý se uměleckého díla zmocňuje po svém.
BUĎ VŽDY O KROK NAPŘED!
JAKUB HOŠEK GALERIE A. M. 180, BĚLEHRADSKÁ 45, PRAHA 2
Vyjádření poroty: Malíř, jehož početná tvorba se stále proměňuje. Jeho obrazy mají výrazný grafický, ornamentální, až kaligrafický charakter. Často pracuje s textem, v poslední době se zajímá i o promyšlenou prostorovou instalaci svých pláten.
Jakub Hošek se narodil 24. listopadu 1979 v Praze. V letech 1998-2004 studoval na AVU v Praze, v roce 2003 na Middlesex University, London. Samostatně vystavuje od roku 2002
1. Jaký má podle vás Cena Jindřicha Chalupeckého význam a v čem spočívá její největší přínos pro mladé umělce?
Ve své podstatě u CJCH o soutěž nejde, ale umělci ji tak vnímají. Ale ani tato "soutěž" nikdy neurčí objektivně jednoznačného vítěze. Soutěž by měla být hra, jenže ve finále jde především jen o ego a to je podle mého názoru špatně. V umění není možné být nejlepší, je možné být dobrý a snažit se být lepší a lepší pro uspokojení sebe samého. CJCH v tom může umělci pomoct, ale taky i uškodit. CJCH může pomoct umění najít svoje publikum, není však jisté, zda v této zemi nějaké publikum vůbec existuje. A pak se můžu ptát: Vede ocenění práce mladých umělců k jejímu zkvalitnění? Je vůbec oceněná věc kvalitní? Dost zavádějící. CJCH by měla umělce podpořit v jeho dalším vývoji, usnadnit mu tím práci, zvlášť v našem prostředí. Ale zda se to daří, to je další otázkou ...
2. Dosud ji získalo sedmnáct umělců: který vás svým dílem nejvíce oslovuje? A proč?
Tomáš Vaněk svými postupy, obsahem a rafinovanou hravostí a občas i infantilním a hravým konceptuálním přístupem. Osobní, český, podivný psycholog-amatér Michal Pěchouček. Multimediálně angažovaný Jiří Černický. Konceptuální designér filozof-čert Jano Mančuška a elegantně citlivá Markéta Othová.
3. Je nějaký umělec, který by si ji podle vás zasloužil, ale nikdy se na něj nedostalo?
CJCH by měl dostat kompletně Bezhlavý jezdec (Jano Mančuška, Josef Bolf, Jan Šerých a Tomáš Vaněk), což už se ale nestane. Škoda!
4. Koho z letošních finalistů - kromě sebe - favorizujete?
Honzo, Evo, Zbyňku, Pavlo, hodně štěstí!
5. Máte nějaké krédo, kterým se ve své tvorbě řídíte?
Buď vždy o krok napřed!
6. Co pro vás znamená umění?
Něco skličujícího, smysluplného, teatrálního, krásného, pokleslého, nepředvídatelného, osvobozujícího, osobního, vznešeného, komorního, naplňujícího, průměrného, elitářského, vycucávajícího, nečitelného, neprozkoumaného, chtěného, nic neříkajícího ...
7. Do jaké míry je pro vás důležitá reakce veřejnosti na vaše dílo?
Jakákoli reakce je nutná, ať už pozitivní, nebo negativní. Ať už ze strany laické veřejnosti, nebo odborníků. Reakce diváků jsou pro mě velmi přínosné a inspirující. Je jen na mně, jak zareaguji, jsem ještě pořád svobodný člověk. Tyhle věci jsou pro mě moc moc důležité. Každé reakce si velmi vážím a snažím se ji respektovat.
POUŽÍVAT VLASTNÍ JAZYK
EVA KOŤÁTKOVÁ GALERIE JELENÍ, DRTINOVA 15, PRAHA 5
Vyjádření poroty: Originálním způsobem propojuje performanci a sochařství. Navazuje na tradici konceptuálního umění šedesátých let. Její akce, objekty a kresby také charakterizuje dadaisticky rozpustilý smysl pro humor.
Eva Koťátková se narodila 1. září 1982 v Praze. Od roku 2002 studuje na AVU v Praze; 2004 až 2005 VŠUP v Praze; 2005 až 2006 San Francisco Art Institute, New Genres Department. Samostatně vystavuje od roku 2004.
1. Jaký má podle vás Cena Jindřicha Chalupeckého význam a v čem spočívá její největší přínos pro mladé umělce?
Jako v podstatě jediná výtvarná cena pro mladé umělce u nás má samozřejmě určitou prestiž a je jí věnována pozornost médií, jinak k výtvarnému umění apatických. Samotný fakt soutěžení v této oblasti je rozporuplný. Jeho podstatnou úlohu vidím kromě zvýšeného mediálního zájmu i v diskusi, kterou každoročně vyvolává uvnitř úzké výtvarné komunity. Důležitou roli hraje určitě i finanční podpora projektu, která dovoluje plně se soustředit na realizaci.
2. Dosud ji získalo sedmnáct umělců: který vás svým dílem nejvíce oslovuje? A proč?
Mezi ty, jejichž práce si vážím nejvíc, patří nepochybně Michal Pěchouček, Markéta Othová, Jan Mančuška, Kateřina Šedá.
3. Je nějaký umělec, který by si ji podle vás zasloužil, ale nikdy se na něj nedostalo?
Bylo by jich určitě víc, seznam laureátů Chalupeckého ceny představuje jen malý výsek z české výtvarné scény. Pro mě osobně by to byl například Josef Bolf, Milena Dopitová, Krištof Kintera.
4. Koho z letošních finalistů - kromě sebe - favorizujete?
Logicky je to Zbyněk Baladrán, jenž už je v soutěži potřetí, našel podle mě přesvědčivý výrazový slovník a jeho práci mám ráda. Navíc mám vždycky pocit, že by cenu měl získat člověk, který se na výtvarné scéně pohybuje už delší dobu a dá se u něj vysledovat provázanost jednotlivých prací.
5. Máte nějaké krédo, kterým se ve své tvorbě řídíte?
Reaguji většinou na konkrétní situace a prostředí, jejichž repertoár využívám a znovu formuluji. Pro každou práci tak platí jiná pravidla a zákonitosti. Spíše než o krédu by se dalo mluvit o opakujících se motivech, které se v mé práci objevují.
6. Co pro vás znamená umění?
Je to pro mě možnost přehodnocovat, rekonstruovat, zkoumat věci ve svém nejbližším okolí prostřednictvím osobní zkušenosti, používat vlastní jazyk, jenž vychází z reality, ale přetváří ji v jiném systému.
7. Do jaké míry je pro vás důležitá reakce veřejnosti na vaše dílo?
Určitě podstatná a nemusí být pouze v podobě kladného či záporného hodnocení. Spadá do ní i zkoumání reakcí v průběhu nějaké akce, zásahu nebo při vystavení objektu se změněnou funkcí. Některé práce vyžadují fyzickou účast diváka, začleňují ho do sebe nebo záměrně vyvolávají různé asociace.
SNAŽÍM SE BÝT POCTIVÝ
JAN NÁLEVKA GALERIE ETC, DLOUHÁ 33, PRAHA 1
Vyjádření poroty: Vstřebává a subverzívně posouvá korporativní grafické techniky. Jeho ironické, avšak subtilní projekty na diváka působí zprvu nenápadně. Ve vztahu ke každodenní realitě vyvolávají osobitý placebo-efekt s politickým přesahem.
Jan Nálevka se narodil 19. ledna 1976 v Jablonci nad Nisou. V letech 1994 až 2000 studoval na fakultě výtvarných umění VUT Brno. Samostatně vystavuje od roku 1998.
1. Jaký má podle vás Cena Jindřicha Chalupeckého význam a v čem spočívá její největší přínos pro mladé umělce?
Donedávna to byla jediná cena tohoto druhu, možná i právě proto má poměrně velký respekt, i když především v rámci výtvarné komunity. Řekl bych, že je určitou "metou", něčím, o co mohou umělci usilovat. Myslím, že je dobré, existuje-li nějaký žebříček, který vás může motivovat. Také je to příležitost vystavovat na zajímavé výstavě v rámci finále a prezentovat tak vlastní práci širšímu publiku, než bývá u nás zvykem. Domnívám se, že v minulosti oceněným umělcům tato cena profesně pomohla, ale to je spíš otázka na ně.
2. Dosud ji získalo sedmnáct umělců: který vás svým dílem nejvíce oslovuje? A proč?
Vážím si prakticky všech těchto umělců. Velmi zajímavá mi připadá práce Michala Pěchoučka a Markéty Othové, přestože, nebo možná právě proto, že oba pracují dost odlišným způsobem než já.
3. Je nějaký umělec, který by si ji podle vás zasloužil, ale nikdy se na něj nedostalo?
Těch je rozhodně víc. Určitě Krištof Kintera.
4. Koho z letošních finalistů - kromě sebe - favorizujete?
Letošním favoritem je Zbyněk Baladrán.
5. Máte nějaké krédo, kterým se ve své tvorbě řídíte?
Snažím se být poctivý.
6. Co pro vás znamená umění?
Je to určitý jazyk, jímž můžeme komunikovat se svým okolím, pokoušet se o popsání okolního světa a naší situace v něm. Je to jazyk, který umožňuje vyjádření mimo tradiční způsob komunikace a tak tyto komunikační možnosti rozšiřuje.
7. Do jaké míry je pro vás důležitá reakce veřejnosti na vaše dílo?
Všechny věci, jež jsem dosud vytvořil, byly určeny k vystavování. Pro vystavování je potřebné publikum, tedy i jeho reakce je do určité míry důležitá. Myslím, že mi to pomáhá lépe refl ektovat to, co sám dělám.
SMĚLE A NEBOJÁCNĚ
PAVLA SCERÁNKOVÁ GALERIE ENTRANCE, KŘIŽÍKOVA 34, PRAHA 8
Vyjádření poroty: Ve své práci rozvíjí soudobé pojetí sochařské práce. Využívá nalezené materiály a vytváří různá nečekaná spojení, jež nám umožňují vidět svět okolo nás z nových a nečekaných perspektiv.
Pavla Sceránková se narodila 24. února 1980 v Košicích. V letech 2000 až 2006 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze. 2002 Stipendium Kunstlerwege, AKA Stuttgart; 2004 Stipendium Erasmus, Gray School of Art Aberdeen; 2006 až 2007 Stipendium DAAD na UDK Berlin. Samostatně vystavuje od roku 2004
1. Jaký má podle vás Cena Jindřicha Chalupeckého význam a v čem spočívá její největší přínos pro mladé umělce?
Mluvit o významu Ceny Jindřicha Chalupeckého v "jedné větě" se mi nezdá adekvátní. Pro mě účast ve finále znamená výzvu a podporu v soustředění na mou práci. Z jiného úhlu pohledu to taky může být pokus o soustředění veřejnosti na současné umění.
2. Dosud ji získalo sedmnáct umělců: který vás svým dílem nejvíce oslovuje? A proč?
Nemůžu říct jednoho, každý se přimlouvá z jiné strany. Takže třeba Tomáš Vaněk hravou přesností, Michal Pěchouček promyšlenou nepřesností, Kateřina Šedá důsledností.
3. Je nějaký umělec, který by si ji podle vás zasloužil, ale nikdy se na něj nedostalo?
Například Krištof Kintera, Kateřina Závodová, Jan Kotík, Karolína Bílková.
4. Koho z letošních finalistů - kromě sebe - favorizujete?
Evu Koťátkovou, Zbyňka Baladrána, Jakuba Hoška, Jana Nálevku.
5. Máte nějaké krédo, kterým se ve své tvorbě řídíte?
Směle a nebojácně.
6. Co pro vás znamená umění?
Všimli jste si, kolik rozhodnutí denně, třeba i při koupi sklenice sterilizované řepy, uděláme podle toho, co je výhodné? No a umění dává šanci i těm "nevýhodným" rozhodnutím. Může vás rozzlobit, rozesmát nebo nechat v rozpacích. Může vám připomenout něco, co dobře znáte, nebo vám známou věc ukázat úplně jinak. Umění je svobodné, může se ke světu vztahovat způsobem, jaký uzná za vhodný.
7. Do jaké míry je pro vás důležitá reakce veřejnosti na vaše dílo?
Reakci "veřejnosti" jsem ještě nikdy nezažila. Ale občas se mi stane, že se některá z mých prací setká s člověkem-divákem a v tomhle setkání se vlastně dokončí. Umění je dialog. Někdy je docela tichý, někdy se tváří jako monolog. Já si ale myslím, že umění vždy skrytě touží s někým mluvit.
Reflex 44/2007