KOPČEM BY SE DIVIL
Byli učesaní, protože znali hřeben a dbali na sebe. Měli slušné šaty, protože uměli šít. A často se usmívali, protože měli dobrou náladu. Tak znázorňuje naše předky před zhruba deseti tisíci let tišnovský výtvarník LIBOR BALÁK (40). V mnoha ohledech tak bourá naše představy o pravěku.
Malováním pravěku se nejvíc proslavil Zdeněk Burian. Považujete se za jeho nástupce?
V určitém smyslu. Oba jsme představitelé takzvaného iluzívního realismu. To je výtvarný směr, který pracuje s fyzikální optikou -- a jeho cílem je zachytit co nejpřesněji realitu. Samozřejmě s tou výhradou, že jde o realitu, kterou nikdo ze současníků neviděl. Proto je tam to slovo iluzívní.
A má smysl se takové práci věnovat? Když už ji vlastně před vámi odvedl Burian?
On se díval na pralidi romantickýma očima. Byl oslněn tím, že lovili mamuty, a měl štěstí, že to i pro ostatní lidi bylo velmi atraktivní. Vzal archeologický materiál a mechanicky použil evoluční teorii. Lidem, které kreslil, dal určitý punc primitivnosti -- tak, aby to odpovídalo naší představě vývoje od jednoduššího ke složitějšímu, od primitivního k vyspělejšímu. Dnes postupujeme jinak. Říká se tomu "multidisciplinární rekonstrukce". Používá se nejen archeologie, ale výsledky mnoha vědních oborů. A je logické, že se dospívá k trochu jiným výsledkům.
To říkáte velmi teoreticky. Co to znamená prakticky? Že pralidi ve skutečnosti nelovili mamuty? Nebo že nebyli chlupatí?
Byli pravděpodobně jiní, než je kreslil Burian. Ten hlavní vizuální rozdíl asi spočívá v upravenosti. Burian se vyžíval v tom, že do jejich vzhledu vždy dodával určitou nedokonalost -- asi aby to působilo věrohodněji. Například jim potrhal šaty. Ale proč by chodili v potrhaném oblečení, když víme, že perfektně zvládali šití? Ne, nebyli vůbec primitivní. Jak se já dnes na pralidi dívám, tak mají něco z amerických Indiánů, z Eskymáků, z obyvatel Sibiře ... Jejich společnost byla určitým způsobem ekonomicky řízena. Všechno nasvědčuje tomu, že žili v blahobytu.
O jakém období přesně mluvíme?
O takzvaném gravitienu, což je doba přibližně před třiceti až dvaceti tisíci lety.
A ti lidé žili v blahobytu?
Všechno tomu nasvědčuje. V jejich kultuře není nic z dřívějších neandrtálců, ale ani z pozdějších lidí. Dokázali lovit nejen mamuty, ale také zajíce, vlky nebo bělokury. Jejich lovecké dovednosti byly velmi vyspělé. Nedaleko Věstonic je lokalita, kde se mláďata mamutů lovila do velkých nadzemních sítí.
A dospělí mamuti se lovili do vykopaných děr zakrytých větvemi.
Vidíte, a to je jenom jeden z dalších mýtů. Pralidi v té době nemohli kopat díry, protože tu panovaly dost drastické klimatické podmínky. Půda byla permanentně zamrzlá, a to v zimě i v létě. Ne, žádné velké díry nepřicházely v úvahu.
Takže jak ty mamuty lovili?
Oni měli poměrně vyspělé zbraně. V knížkách odehrávajících se v té době se hodně píše o bezmocnosti, kterou člověk pociťoval před mamutem, ale to je jen hodně literární nadsázka. On proti němu nešel s klackem, ale v ruce měl například oštěp se šedesáticentimetrovým kostěným hrotem. Tyhle a podobné zbraně se teď v rámci experimentální archeologie vyrábějí a já bych vám přál, abyste si takový oštěp vzal do ruky. To si budete připadat jako pán světa. Samozřejmě se lovilo trochu jinak než dnes. Dnes po zvířeti vystřelíte, a když se trefíte, tak padne mrtvé k zemi. Tehdy způsobili mamutovi smrtelné zranění, ale než skutečně pošel, mohlo to trvat i několik dní. Oni si počkali. Neměli žádný spěch. Nic je nehonilo.
Mluvíte o lidech z té doby s velkými sympatiemi. Nebo se mi to zdá?
Nezdá, opravdu jsou mi velmi sympatičtí. Myslím, že to byla hodně pohodová civilizace. I z našeho hlediska byli zřejmě velmi civilizovaní. On gravitien je z prehistorického pohledu téměř dneškem. A když se dozvídáme, jak ti lidé žili, tak je to lekce i pro nás: že vůbec bylo možné vybudovat blahobytnou společnost na úrovni lovců a sběračů.
Kdyby to bylo možné, vypravil byste se do té doby na dovolenou?
Víte, že ano? A myslím, že ne jenom já. Ona by to byla skvělá dovolená. Jediným problémem by bylo chladné podnebí. Ale myslím, že bychom se poměrně velmi rychle aklimatizovali a dokázali se s pralidmi domluvit. A řekl bych, že oni by si rychle zvykli i na naši civilizaci. Určitě by to pro ně nebyl nepřekonatelný problém. Taková ta naše představa nadřazenosti a dokonalosti je pouhou předpojatostí -- jako když si Albert Schweitzer ještě počátkem dvacátého století myslel, že z černochů nikdy nebudou doktoři. Viděl jsem nedávno film o domorodých obyvatelích Fidži. Před pár desítkami let se na ně turisté dívali jako na naprosté barbary ... a dnes řídí auta a létají ve vrtulnících.
Vraťme se k pralidem a k vaší práci. Tvrdíte, že za každým detailem na vašich obrazech stojí konkrétní vědecké výzkumy. Můžete to objasnit?
Než začnu malovat, tak postupuji velmi systematicky. Nejdřív si zajistím co nejvíc archeologického materiálu, který se snažím ověřovat z více zdrojů. Domluvím si schůzky s lidmi, kteří publikovali odborné práce. Hodně dám na osobní postřehy a dojmy. A pak jdu dál: zjišťuji klimatické podmínky, zabíhám do dalších oborů. Pokud bych to měl říct stručně, tak jde o hledání souvislostí. I to je důvod, proč mají dnes Burianovy obrazy spíše uměleckou než faktickou hodnotu. Protože se objevují nová a nová fakta, která naše představy mění a posouvají dál.
Máte nějaký konkrétní příklad?
Určitě znáte Burianův obraz, na kterém starý dědek plácá sochu Věstonické venuše. Nedávno se dělala revize téhle sošky a našel se na ní otisk prstu. Podle antropologických tabulek se zjistilo, že nejspíš patří jedenáctiletému dítěti. Prostě šok! Samozřejmě bych teď mohl vzít štětec a namalovat tvůrce venuše jako kluka. Byla by to menší fantazie než u Buriana, ale já zároveň vím, že geneticky se tehdejší populace blíží asijské či africké. A k ní ještě nemají antropologové tabulky papilárních linií kompletně vypracovány. Takže se pohybujeme v oblasti velkých spekulací.
Jak je možné, že se pohled na tak vzdálenou civilizaci stále proměňuje? Nezůstanou naše představy navždy jen spekulacemi? Lze ještě čekat nějaké zásadnější objevy?
Velké výsledky nepochybně přinese analýza genetického materiálu. Tu ještě na gravitiencích nikdo nedělal. Důvod je jasný: čeká se, až se metody analýzy zdokonalí a my budeme mít co nejpřesnější výsledky. Protože množství genetického materiálu z té doby je samozřejmě omezené. Šéf věstonické laboratoře doktor Svoboda zatím žádné genetické pokusy nepovoluje. Pak budeme vědět přesně, jak pralidé vypadali: jaké měli vlasy, jakou barvu očí.
Mluvíte o archeologii velmi zasvěceně. Máte v tomto ohledu nějaké vzdělání?
Ne. Jako kluk jsem se rozhodoval: že budu buď profesionální archeolog a amatérský kreslíř, nebo obráceně. Lákalo mě jít archeologii studovat. Jenže pak jsem si řekl: Viděls někdy bohatého archeologa? A přihlásil jsem se na uměleckoprůmyslovou školu. Obor propagační výtvarník. A musím říct, že mi škola i něco dala.
Takže teď jste bohatý kreslíř?
Bohatý? Chudý? To jsou relativní pojmy. Mám pět dětí, což bych si možná jako chudý archeolog nemohl dovolit. A jistě mám jako výtvarník mnohem větší svobodu. Víc volného času a širší možnosti. Samozřejmě že se člověk má někdy blbě. Ale pořád vidím nějakou perspektivu.
Znáte hodně archeologů, antropologů i vědců dalších oborů. Jak jste k těmto kontaktům přišel?
Po škole jsem šel pracovat do Moravského zemského muzea v Brně. To byl fantastický zážitek. Poznal jsem se tam s mnoha lidmi. Poznal jsem, jak fungují knihovny a jak hledat informace. Byl jsem tam v letech 1980 až 1985. Pak jsem dělal dva roky učitele a od roku 1987 se živím jako výtvarník na volné noze. Je jasné, že malováním pralidí bych se neuživil. Už proto, že každý obraz dá tak ohromnou faktografickou práci. Takže se mimo jiné živím i malováním ilustrací či komiksů.
Setkal jste se s kritikou, že Buriana přes všechny výhrady napodobujete?
Setkal, ale odmítám ji s tím, že to není pravda. Rozhodně nemám nikde na stole strčený Burianův obrázek a nemaluju podle něj. Když jsem se s Burianovou tvorbou setkal poprvé, tak jsem byl už hotový výtvarník a s překvapením jsem zjistil, že jeho věci jsou mému výtvarnému projevu hodně blízké. Velmi jsem si Buriana zamiloval a stal se mým velkým vzorem. A vlastně i určitým měřítkem úspěchu. Protože ten jeho je ohromný -- a velmi obdivuji, že se dokázal prosadit ve světě.
Poznali jste se osobně?
Poprvé asi rok před jeho smrtí. To bylo někdy kolem roku 1980. Dozvěděl jsem se od něj spoustu zajímavých profesionálních receptů. A je pozoruhodné, že když umřel, tak jsem objížděl jeho žáky a snažil se způsoby jeho malování domapovat. S překvapením jsem zjistil, že každému říkal trochu něco jiného -- a každý ho proto chápal jinak. Byl zřejmě nejen vynikající, ale také velmi tolerantní.
Myslel jsem, že váš vztah k Burianovi bude vlažnější.
To si myslí mnoho lidí. Že když ho na výstavách kritizuji, tak ho nemám rád. Ale to není pravda -- moje kritika je věcná. Nelíbí se mi, když se Burianovy obrazy vydávají za přesné a vědě odpovídající rekonstrukce. Lidsky pro to mám pochopení. Burian měl určité politické problémy, takže se některé odborné nesrovnalosti zamlčovaly, aby mohl publikovat a mít výstavy. Ten důvod dnes padl. Ale i tak Buriana velmi obdivuji -- jako člověka, který otevřel velké téma a svým romanticismem na něj mnoho lidí nalákal. Doslova lidi nadchl pro pravěk.
Do rámečku
BURIAN JAKO DOKUMENT DOBY
"Burianovy obrázky byly tak precizní a působivé, že nám svým způsobem samy zfosilizovaly. A jak se náš obor vyvíjí dál, tak je těžké tu burianovskou vizi změnit. Burian není na rozdíl od egyptských maleb dokumentem doby. Burian dnes dokumentuje, jak věda viděla pravěk před půl stoletím. Ale nic víc," říká Doc. Dr. JIŘÍ SVOBODA, šéf věstonické laboratoře Archeologického ústavu ČSAV.
Jak se coby archeolog díváte na kresby Libora Baláka?
On není jediný malíř, který se rekonstrukcemi zabývá. Ale vážím si toho, že k tomu přistupuje velmi odpovědně a vědecky. A taky jsem rád, že se stará o popularizátorskou činnost. Což je věc, na kterou jsem už téměř rezignoval.
Byla gravitienská civilizace opravdu tak vyspělá?
Určitě vyspělejší, než si většina lidí myslí. Ale ona ta obecná představa vychází z primitivní představy evoluce. Že na začátku bylo blbé zvíře a na konci jsme my chytří. A když byl někdo uprostřed, tak byl poloblbý. Dobře, ještě uznáme, že si mohl postavit chatu, ale uděláme do ní aspoň díru, aby mu tam foukalo. Když je poloblbý.
Nepřeháníte trochu?
Úmyslně to vulgarizuji. Ale tak to funguje. Dřívější rekonstrukce včetně Buriana byly takové. On pralidem nakreslil kazajku, ale látka byla uříznutá křivě a chyběly rukávy. Měli jsme tady jednoho experimentátora, který tvrdil, že v paleolitu lidé měli vesty a v době bronzové se naučili dělat kalhoty. Zeptal jsem se ho, proč si ty kalhoty nešili rovnou. Odpověděl: Protože musí být vidět nějaký rozdíl, ne?
Jak byste popsal gravitienského člověka?
Muži byli vysocí kolem 180 centimetrů, ženy měly asi 160. Byl tam významnější rozdíl mezi pohlavími, ale když se obecně podíváte na jejich ostatky, tak jsou to v podstatě kostry dnešních lidí. Až později se začala výška zmenšovat, takže například ve středověku byli lidé v průměru menší. V pravěku byli lidé velmi svalnatí a atletičtí, což je dáno způsobem života. To je vidět opět z koster. A z umění je zase znát určitá estetická vyspělost. Taková ta představa hrubých nešikovných prstů je dávno překonaná. Lidé v gravitienu ovládali precizní technologie, které odpovídaly tomu, co oni potřebovali. Například znali keramiku a vypalování, ale nedělali hrnce. Asi proto, že by jim k ničemu nebyly. Znali strukturu textilu, ale nepředpokládáme, že šili šaty. Jen nějaké doplňky typu podprsenek či rukavic, ale jinak se oblékali do kožešin, protože byla velká zima. Uměli brousit, ale nedělali sekery. Zkrátka: měli určitě mnoho informací a dovedností, ale začali je používat až v momentě, kdy byli v nějaké krizi či pod tlakem.
Proč v mnoha lidech zůstává představa pralidí jako velmi primitivních?
Určitě mělo velký vliv právě to Burianovo vidění. Je zajímavé, že ve třicátých letech byli pralidé znázorňováni více civilizovaně. Když tady Věstonice navštívil Masaryk, tak prohlásil něco o tom, že je radost mít tak slušné prapředky. Teprve pak přišli Burian s Augustou, otrhali pralidem rukávy a rozcuchali je. Čímž ovšem nijak nezpochybňuji to, že pro nás archeology odvedli ohromný kus práce. Oni nás dlouhá léta reprezentovali a jejich knížky vycházely ve světě v miliónových nákladech. Ale abych jim nekřivdil: je možné, že primitivní představa našich předků lidem vlastně vyhovuje. Oni se celý den stresují, tlačí se v metru, pak se dovalí do paneláku a řeknou si: zaplať pánbůh, že nežijeme v paleolitu.
TEXT MILOŠ ČERMÁK
zdroj: časopis Reflex