ZPOVĚDNÍ TAJEMSTVÍ

 

Postel mého ateliéru je magická.

Obyčejný rudý futon v tmavém dřevěném rámu.

Dva polštáře.

Já, nejčastěji v hadrech špinavých od stříbra, a nahá slečna.

A zdánlivě překvapivý, upřímný a otevřený hovor o mužích, sexu a perverzích.

Souvislý, uspořádaný a  přehledný tok myšlenek a asociací.

Skryté touhy i jasně definované minimum požadované od partnera.

Ty ženy to zpravidla všechno vědí.

Některé s moudrostí připouštějí oživující změnu.

Jiné předpojatě lpí na zavedených stereotypech.

Ty první bývají šťastnější , uvolněnější a zábavné.

Ty druhé mě občas až děsí.

Ne tím, jak to mají, ale tím, jak se jim to stalo.

Prostě smůla na muže kombinovaná s reálnou všední každodenností.

A tím, jak jim není pomoci.

Svým nastavením se utvrzují s každým dalším mužem o své smutné pravdě…

A tak jim naslouchám a občas jsem v pokušení po proběhlém rozhřešení  uložit i pokání.

Těm šťastným a rozpustilým sex s Jedinákem.

Těm druhým návštěvu swingers party.

 

A ještě jedna věc mě často napadá.

Nebuďte k mužům až tak kritické.

Miluji orální sex.

Ale za celý svůj život jsem potkal jen jednu slečnu, která mi to udělala tak, že bylo zřejmé, že o mém penisu ví víc než já.

Devět z deseti možných bodů.

Přesto jsem nezanevřel na ostatní.

Mnohdy je kontext a nálada víc než technika.

Mějte to na paměti a užívejte si nás.