VMEZEŘENÉ SRDCE

 

Stává se to ženám, dramatickým umělcům po mimořádném výkonu, celebritám a žákům ZDŠ.

A stalo se to i mně.

Teď.

Když evidentně nespadám do žádné z uvedených skupin.

Dostal jsem dar od neznámého ctitele.

Neznámé ctitelky.

A nebyla to kytice, bonboniéra či psaníčko.

Byl to kámen.

Kamínek.

Tmavý, blyštivý, ve tvaru srdce.

O polednách, když jsem pobíhal po městě, zasunula ho čísi ruka do nepravděpodobné škvíry mezi dveřmi do ateliéru a jejich futry.

Tak, abych ho nepřehlédl.

Tak, aby i v případě mé roztržitosti, dopadl na dlažbu chodby a rozezněl se.

Symbolický vzkaz plný tajemných příslibů, či jen podařený šprým?

Každopádně neznámé(mu) děkuji.

Potěšilo mě a příjemně znepokojilo.

Rád bych na výzvu nějak odpověděl, ale není jak a kam.

Netuším ani, zda to bylo osamocené gesto, nebo začátek dialogu.

V případě druhé varianty malá nápověda pro další krok, gesto, větu.

Mým tvarem a příslibem, kterému bych snáze porozuměl, je kosočtverec.