Skutr
Divadelníci, kterým patří budoucnost Již potřetí na závěr divadelní sezóny vyrostla poblíž Národního divadla Bouda, tedy experimentální prostor pro experimentální představení. Činoherní hru Ivy Klestilové s názvem Hrdinové zde režírovala dvojice SKUTR, tedy Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, kteří na sebe upozornili řadou pozoruhodných představení v domovském Divadle Archa.
„Původní myšlenkou nebylo stavět Boudu na piazzetě Národního divadla, ale přenést nějaké nové ideje do historických prostor a snažit se znovu objevovat divadelnost této budovy. A to se nám hrozně líbilo,“ popisuje Lukáš Trpišovský počátek cesty dvojice Skutr do zlaté kapličky. Oba režiséři tak vzápětí přišli s představou jakési divácké procházky po prostorách Národního divadla, což ovšem představovalo omezit počet návštěvníků z běžné tisícovky na pouhých dvě stě. Během deseti představení by tak finanční ztráta dosáhla výše několika miliónů korun. A tak nakonec vznikla Bouda - ideální prostor pro obdobné experimenty. „Trochu jsem se spolupráce s herci z Národního divadla obával, očekával jsem od nich k těm našim až infantilním improvizacím, kde se herci svíjejí po zemi, určitý odpor, ale ono je to asi bavilo, protože nikdo z nich neprotestoval,“ dohaduje se Lukáš. Pochází z Prahy, Martin z Púchova, setkali se na DAMU, kde oba studovali katedru alternativního a loutkového divadla u profesora Josefa Krofty. „Krofta si do ročníku vybíral lidi, kteří nebyli nijak zasaženi divadlem, chtěl, aby ho teprve postupně objevovali. A to pro nás bylo štěstí, protože jinak bychom se na DAMU asi nedostali. Vždyť Lukáš ani nevěděl, co je to dramaturgie,“ vypráví Martin. Zpočátku si nijak zvlášť do oka nepadli, Martin se zdál být Lukášovi až příliš arogantní, Martinovi se zase Lukáš jevil jako přemoudřelý chlapec ideální ke studiu dramaturgie, nikoliv však k energické profesi režiséra. Dohromady je ve druhém ročníku svedl až lyžařský kurs. „Cestou jsem Martinovi vyprávěl, jak jsem si musel nechat spravit vázání a vydal se do autorizované prodejny kdesi v Malešicích, ještě nebyl sníh a já se táhl asi půl kilometru šíleně dlouhou ulicí mezi továrnami s jednou lyží přes rameno - vypadal jsem jak pitomec, abych nakonec zjistil, že mají beztak zavřeno,“ vzpomíná Lukáš a Martin ho doplňuje: „Tahle absurdní situace mě natolik nadchla, že jsme ji začali rozvíjet, vymýšleli jsme, jak by se dala realizovat třeba na střeše Disku, kde by seděli diváci, a jak by to mohlo vypadat.“ Není divu, že když zanedlouho dostal Lukáš, jenž předtím studoval hudební vědu, nabídku na scénické ztvárnění Prokofjevova Péti a vlka na karlovarském hudebním festivalu Mladé pódium, oslovil svého spolužáka Martina. „Byly na to sotva dva týdny, nebyl čas přerušovat zkoušení, tak jsme si akorát každý zvlášť dělal nějaké poznámky k hereckým výkonům. A když jsme je pak začali probírat, tak jsme zjistili, že jsou z osmadevadesáti procent stejné,“ vypráví Lukáš a Martin lakonicky konstatuje: „Od těch dob já si žádné poznámky nedělám.“
DAMU absolvovali představeními Nikola Šuhaj a Discopigs. „Nikolu Šuhaje nám víceméně zadali, to ani jeden z nás zrovna nemusel, zatímco Discopigs jsme si objevili na festivalu německého divadla sami. V tu dobu jsem tu hru vůbec nebyl schopen přijmout, ale nějak mi to nedalo a znovu jsem si ji přečetl a nakonec si oblíbil její téma osamění - zahrnuti veškerým blahobytem a konzumem jsme beztak nešťastní. Přinesli jsme to tedy Kroftovi v originále, ještě to nebylo přeloženo, on do toho nahlédl a hodil nám to zpátky, že je to pěkná pakárna. A ať si najdeme pedagoga, který to s námi bude dělat, on že to rozhodně nebude. Tak jsme se domluvili s Lucií Bělohradskou, jež přišla na první schůzku, kde se nás zeptala, v jakých jsme se narodili znameních. Když jsme jí to řekli, tak se zvedla a odešla. Za čtrnáct dní volala, že podle horoskopu je všechno v pořádku a můžeme začít spolupracovat,“ osvětluje vznik proslulé inscenace v Divadle Disk Lukáš, zatímco Martin dodává, že v této inscenaci autorská dvojice našla svůj rukopis, který dodnes rozvíjí. Právě tohle představení viděl umělecký šéf Divadla Na zábradlí Jiří Pokorný i umělecký šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal, od kterých později získali pracovní nabídky, ale hlavně Ondřej Hrab, který Skutr vyzval ke spolupráci s Divadlem Archa. „Bylo nám řečeno, že nám udělují rezidenci, tak tomu taky tak říkáme, ale chováme se k Arše jako domovskému divadlu. Jak taky jinak, když tam po dopoledních zkouškách ještě děláme inspicienty hlediště,“ vysvětluje Lukáš. Tady dvojice Skutr vytvořila představení zabývající se fenoménem chatu a virtuální komunikace s názvem Nickname, divadelní dokument o těhotenství, porodu a následujícím mateřství Duší dítě, inscenaci vzdávající hold H. Ch. Andersenovi Understand a 8 - polib prdel kosům, one man show, respektive divadelní dokument o Rosťovi Novákovi z generace kočovných loutkářů rodiny Kopeckých.
Ještě coby studenti DAMU začali spolupracovat s wroclawskou PWST. Původně chtěli po svém pojmout Barona Prášila, ale když dostali k dispozici herecký soubor složený ze tří kluků a deseti dívek, rozhodli se pro autorský příběh o válce, který se odehrával v zasypaném bunkru a dostal příznačný název Masakra. Následovalo několik dalších úspěšných mezinárodních spoluprací, v rámci doktorského studia na DAMU nyní připravují česko-polskoslovenský projekt s názvem Labyrint, mají za sebou vystupování v Mostaru a před sebou workshop na Columbijské univerzitě. Ve světě je zkrátka začínají znát, v Americe dokonce obdivují jejich umělecký pseudonym a krásně vyvedené logo. Této dvojice si však už všimli i v tuzemsku - již dvakrát byli Skutři nominováni na Cenu Alfreda Radoka v kategorii Talent roku. „Letos už jsem zašel za kritiky a říkám jim: Až nás budete chtít příště nominovat, tak se dobře dohodněte, ať už konečně vyhrajeme, protože potřetí už vám tady křoví dělat nebudeme,“ vzpomíná Martin, kterého Lukáš okamžitě doplňuje: „Všichni jsme se náramně zasmáli, akorát oni nepochopili, že to myslíme vážně.“
SKUTR tvoří LUKÁŠ TRPIŠOVSKÝ (narozen 22. 7. 1979 v Praze) a MARTIN KUKUČKA (narozen 1. 1. 1979 ve slovenském Martině). V roce 2004 absolvovali obor režie - dramaturgie na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze inscenacemi Nikola Šuhaj a Discopigs (Praha 2002), MacBeth (Bratislava 2003) a Masakra (Wroclaw 2003). Jsou držiteli Ceny Josefa Hlávky a Ceny Evalda Schorma. V letech 2004 a 2005 byli nominováni na cenu Alfreda Radoka v kategorii Talent roku. V současnosti jsou na volné noze, studují v doktorském programu KALD DAMU.
Dlouhodobě spolupracují s Divadlem Archa (Nickname, Duší dítě, Understand, 8 - polib prdel kosům). Dále spolupracovali s Národním divadlem (Hrdinové), s Divadlem Na zábradlí (Kdyby tohle bylo představení ..., Plyš) a s ČRo 3 Vltava (Plyš, Slyšet Andersena).
Reflex 28/2006