MEDVĚD NA JAHODÁCH

Držitelka několika světových rekordů v paměťových schopnostech MICHAELA BUCHVALDOVÁ (31) si za půl hodiny dokáže zapamatovat pět set padesát čísel. Za necelých sto vteřin si zapamatuje dvaapadesát karet. Získala nejvyšší ocenění v mentálním sportu Grand Master, její výkon je zapsán v Guinnessově knize. Na první smluvenou schůzku však nedorazila. Zapomněla na ni.

Máte diář?

Mám ho hlavně proto, že musím svoji práci plánovat i rok dopředu, ale snažím se bez něj obejít.

Z kolika let si pamatujete svůj první zážitek?

Byly mi asi tři. Pamatuji se na bratrův karnevalový převlek. Šel v přestrojení za Sherlocka Holmese.

Proč jste se mentálnímu sportu začala věnovat?

Před čtyřmi lety mě k němu přivedl můj přítel. Poprvé jsme se setkali ve Špindlerově Mlýně, kde jsem byla s kamarády na lyžích. Podal mi balíček karet s čísly a řekl mi, že si za dvě a půl minuty zapamatuje, jak jdou za sebou. Smála jsem se a nebrala ho vážně, protože na kartách bylo sto číslic. Jenže on si to skutečně zapamatoval. Napadlo mě, že je to buď trik, nebo že ten člověk musí být geniální. Začala jsem se vyptávat, jak to dokázal, až jsme se dostali k mentálnímu tréninku. Během rozhovoru jsme zjistili, že máme hodně společných zájmů a že si dobře rozumíme. Moc mě mrzí, že jsem mentální techniky neznala už na medicíně.

Za jak dlouho po tom, co jste začala trénovat, jste se dostala do Guinnessovy knihy rekordů v zapamatování si dat narození?

Po roce a půl. Za dvě minuty jsem si zapamatovala sto čtyři číslice.

Jak často jste trénovala?

Ze začátku jsem trénovala asi dvakrát týdně. Nejdřív jsem si otestovala svou přirozenou paměť. Ke studiu medicíny potřebujete dobrou paměť, takže jsem dosáhla slušného výsledku, žádný zázrak v porovnání s dnešními výsledky to však nebyl. Za pět minut jsem si zapamatovala dvacet osm číslic, průměr je tak osmnáct dvacet. Po dvou týdnech tréninku už za pomoci technik jsem si jich zapamatovala čtyřicet, po dalším týdnu šedesát a pořád jsem se zlepšovala. Byla jsem zvědavá, kde je hranice mých možností. Po dvou letech tréninku jsem se zarazila na sto padesáti číslicích. Přestože jsem trénovala každý den, nemohla jsem se hnout dál. Po třech měsících se to zhouplo na sto sedmdesát. V současné době je můj tréninkový výsledek dvě stě padesát číslic za pět minut. Mohu se díky intenzívnějšímu tréninku a změně technik zlepšovat dál, nebo je to mez, kterou nepřekročím? Je kapacita lidské paměti ohraničená, či ne? O stejných otázkách přemýšlejí všichni memoatleti i odborníci přes paměť.

Vy si říkáte memoatleti?

Ano. Mentální sport provádíme na vrcholové úrovni, dokonce disciplíny dělíme na sprint a maratón. Smyslem sportovních klání je co největší množství zapamatovaných informací, slov nebo čísel. Soutěží se v deseti disciplínách -- pamatujeme si řady binárních čísel, jména a tváře, slova, smyšlená historická data nebo pořadí karet. V Anglii se šampionáty konají deset let, v Německu šest a v České republice zorganizovala společnost MENSA na můj podnět první šampionát před čtyřmi roky.

Ve sprintu karet jste před rokem dosáhla světového rekordu.Co je to za disciplínu?

Během co nejkratší doby si musíte zapamatovat pořadí dvaapadesáti

kanastových karet. Dokázala jsem to za 99,34 vteřiny.

Musíte být v dobré fyzické kondici, abyste podávala špičkové výkony?

Určitě. Především ale musím být v psychické kondici, abych se dokázala naprosto soustředit.

Setkala jste se s člověkem, který soutěžní disciplíny v paměťových schopnostech vymyslel?

Tonyho Buzana znám z mistrovství světa v Londýně. On sám přitom nikdy nesoutěžil. Vede mentální tréninky, vyvinul také metodu grafického zobrazení myšlenek. Metoda mentálního tréninku však byla popsaná už pět set let před Kristem a ve svých knihách se o ní zmiňují Aristotelés a Cicero. V šestnáctém století byly mentální techniky rozvíjeny, potom nastal útlum, dobrá paměť zřejmě působila podezřele.

Můžete popsat techniku, díky níž si čísla pamatujete?

Základem všech technik je přetvoření abstraktních informací -- tedy i čísel -- do konkrétních představ. Čísla od nuly do devítky mohou mít svůj obraz podle svého tvaru, například číslo osm vypadá jako přesýpací hodiny. Když si mám toto číslo zapamatovat, ve skutečnosti si pamatuji a mentálně představuji přesýpací hodiny. Dvojka vypadá jako labuť, devítka jako lupa.

To je jako v Čapkově povídce Básník, co číslo, to básnický obraz.

To sedí. Hledat básnický obraz dvoumístných čísel je ale složitější. Můžete si pro každé číslo vymyslet mentální obraz, jaký chcete, lze ovšem také postupovat podle pevně stanovených pravidel. Ta určují, která souhláska kóduje jakou číslici. Nula je vždycky es nebo cé. Dvojka je en a šestka eš. Eneš si ale těžko představíte. Pomocí samohlásek, které jsou neutrální, vytvoříte třeba slovo nůše -- ů a e se škrtají, en a eš kódují číslo 26. Vidím číslo dvacet šest a vybaví se mi mentální obraz nůše.

Při soutěžích je ale nutné pamatovat si ještě pořadí čísel.

K tomu se využívá loci metoda. K jednotlivým bodům na mentální cestě se postupně připojují mentální obrazy čísel.

To zní dost složitě.

Je to velice jednoduché. Každý se dokáže v duchu projít po svém bytě a vybavit si, kde je pohovka nebo akvárium. Stejně tak si vybavíte pouliční stánek se zeleninou, který míjíte, když jdete na tramvaj. Při vytváření mentálních cest je nejlepší vycházet z prostředí, které dobře znáte. Moje první mentální cesta je z dovolené v Rakousku. Tato cesta má čtyřicet bodů, nebo chcete-li pomyslných zastávek. Bod číslo jedna představuje hotelové parkoviště, bod číslo dvě je pokladna lanovky a tak dále. Body na sebe logicky navazují. Pokud by řada čísel, kterou si mám pamatovat, začínala šestadvacítkou, připojila bych její mentální obraz k prvnímu bodu, k první zastávce na mentální cestě. Představila bych si nůši na hotelovém parkovišti. Pak bych pokračovala dál a mentální obraz druhého čísla bych umístila na pokladnu lanovky. Na svých mentálních cestách mám tisíc šest set bodů. Nejdelší mentální cesta, která jich obsahuje dvě stě, je moje joggingová trasa v Mnichově.

Když vidíte čísla, vybavíte si různé věci a naopak. Nekomplikuje vám to trochu život?

To ne, pravda je, že si čísla a jejich mentální obrazy vybavuji automaticky. Usnadňuje mi to práci na počítači, nezapomenu různé kódy, PIN kreditních karet. Když někam s přítelem jedeme, podle poznávacích značek aut si rovnou říkáme kódovací slova. Je to pro nás vlastně trénink.

Váš přítel Günther Karsten je několikanásobný mistr Německa a světový vicemistr v paměťových schopnostech. Za půl hodiny si například zapamatuje devět set čísel. Stane se, že někdy nevnímá, co říkáte, a pak tvrdí, že to zapomněl?

Přesně tak. Pokud se člověk nesoustředí na to, co poslouchá nebo co dělá, samozřejmě to zapomene. U něho je naprosto normální, že se mě ptá, kde má klíče nebo brýle. Jelikož pořád cestujeme, stává se, že v hotelu brýle odloží, pak letíme domů a řešíme, kde je nechal. Je to docela trapas telefonovat na místo, kde jsme třeba vedli seminář. Jsme jenom lidé a proces zapomínání je zcela přirozený. Nevědomé ukládání informací do paměti nemá smysl. Proto je vedle tréninku paměti důležitý trénink koncentrace.

Jste lékařka. Myslíte si, že mentální techniky, které používáte, mohou pomoci například oddálit zhoršení senilní demence?

Stoprocentně. Techniky, o kterých jsem mluvila, představují skvělou prevenci, což potvrdil i profesor Koukolík. Pacientům, u nichž se už první známky demence projevily, tyto techniky pomohou zlepšit jejich stav a další vývoj nemoci se pozdrží. V zahraničí se ještě využívá takzvaný braingym -- speciální pohyby, které mají aktivovat obě mozkové hemisféry. Starší lidé tvrdí, že si mozek trénují luštěním křížovek. Jenže luštění křížovek pomáhá, jen dokud se nenaučíte pojmy, které se v křížovkách často opakují.

Co tedy radíte?

Bez výjimky můžeme být mnohem aktivnější v každodenních činnostech, ať jde o vyndávání žehličky ze zásuvky nebo ukládání klíčů na jedno místo. Plno lidí vykonává řadu činností bezmyšlenkovitě, nebo myslí na další věci a pak nevědí, kam co dali. Uvědomovat si, co dělám, zapojit obrazotvornost, nezlenivět, to nejsou žádné čáry. Duševní trénink život zkvalitní. Dívejte se minutu na obrázek v časopise, na rodinnou fotografii, snímek zakryjte a zapište, co jste si zapamatovali. Ze všeho nejvíc ovšem doporučuji začít se učit cizí jazyk. Donutila jsem k tomu i svoje rodiče. Učí se německy, prý aby se jednou domluvili s vnoučaty. Maminka je pečlivá, kantorku v sobě nezapře, vypisuje si slovíčka a věty na kartičky, večer se navzájem s tátou zkoušejí. Po roce učení je pohotovější, lépe si pamatuje. Na svých seminářích vidím, že hodně lidí se chce cizí jazyk naučit, ale nic pro to nechtějí dělat, nemají cíl. Pokud nemáte cíl, nikam se nedoberete.

Na svoje děti budete mluvit německy, nebo česky?

Matka by měla hovořit svým mateřským jazykem. V případě, že matka mluví na dítě pouze, zdůrazňuji pouze, jedním jazykem a otec dalším, dítě se vůbec nezatěžuje, i když se jeho rodiče mezi sebou baví také jinou řečí. Já budu mluvit česky, Günther německy a spolu se budeme bavit anglicky. Naši přátelé, Polka a Španěl žijící v Německu, na svoje děti mluvili někdy polsky, jindy německy a zase španělsky. Jejich děti v tom mají chaos.

Existuje nějaký způsob, který učení cizích jazyků usnadňuje?

Při učení cizích slovíček používám metodu klíčového slova. Cizí slovo je na první pohled abstraktní shluk písmen, která nám ale něco mohou připomínat. Ve zvukové stránce slova najdeme podobnost se slovem v mateřštině nebo v cizím jazyce, který už ovládáme. Například strawberry -- jahody. Kdybych to slovo neznala a slyšela ho několikrát v rozhovoru, zapamatovala bych si ho tak, že bych ho rozdělila na straw, což zní skoro jako strom, a berry, kde bych si vypomohla s anglickým bear -- medvěd. Pak bych tato dvě slova propojila mentálním obrazem medvěda na stromě. Doma ve slovníku bych si vyhledala význam slova. Nakonec bych si výraz jahody spojila s mentálním obrazem. Medvěd na stromě jí jahody.

Teď jde o to, abyste si při slově strawberry nevybavila medvěda na stromě s tlamou od jahod, ale jenom jahody.

Jahody byly poslední součástí mentálního obrazu. Pokud si chcete něco zapamatovat, je nutné zapojit co nejvíce smyslů. Můžete si vybavit barvu, chuť a vůni čerstvých jahod. Dobré je také využít akustickou paměť, pamatovat si, jak slovo znělo, že to nebylo berrystraw, ale strawberry.

Souvisí dobrá paměť s vysokým IQ?

Paměťové schopnosti tvoří část hodnocení IQ. S pomocí mentálních technik je možné IQ zvýšit. V Německu trénuji nadané děti. Institut, který se stará o děti s IQ nad sto třicet, pro ně shání speciální lektory. Tyto děti často mají ve škole špatné výsledky, protože se nudí. Nejdřív jsem jim mentální techniky vysvětlila. Podle repliky obrazu Salvadora Dalího vymýšlely příběhy, v nichž figurovaly předměty z  plátna, hledaly vztah mezi dvojicemi slov, která spolu zdánlivě nesouvisejí.

Tyto techniky jistě mohou pomoci i ostatním dětem.

Rozhodně! Měly by se uplatňovat především tam, kde se dítě cítí bezradné a zdá se mu, že jediné řešení je papouškování, memorování. Pro paměťové schopnosti se používal pojem memorika -- byl to nešťastně zvolený výraz, protože je nesprávně spojován právě s memorováním. Na soutěžích sice musíme doslova a do písmene zapsat, co jsme si zapamatovali, ale v pozadí za tím není memorování, ale kreativita, vizualizace a logika, které do učení přinášejí zábavu. Je to svým způsobem hra. V dospělosti kreativita bohužel zpravidla ustupuje do pozadí. Zjišťuji to například, když se na začátku semináře ptám účastníků, jak by v mentálním obraze logicky spojili květinu a klíč. Většinou říkají: "Položím klíč na květinu." Vždycky jednu věc na druhou pokládají, to je naprosto nekreativní. Zkuste si představit, že klíčem mohu květinu otevřít nebo zamknout. Je v tom i určitá logika, klíčem zamykám a květina zavírá svůj květ. Člověk si musí trochu hrát.

Je užití nějakých prostředků zakázané s tím, že jsou označeny za dopink? Třeba psychowalkmany?

Seznam zakázaných látek zatím nebyl stanoven. Dopinkem by mohla být marihuana, jelikož podporuje vytváření mentálních obrazů, ale nikdy jsem se nesetkala s tím, že by toho někdo ze soutěžících využíval. Sama jsem to také nezkoušela, vím to ze studia medicíny a z literatury. Guarana a Gingko biloba jsou běžně dostupné potravinové doplňky, které jsou neškodné a paměť pozitivně ovlivňují. Psychowalkmany stejně jako relaxační metody jsou skvělé pomůcky. Když sedím u počítače od sedmi od rána do noci a ve dvě ve tři odpoledne začínám být unavená, stačí s psychowalkmanem navodit pětiminutovou fázi spánku alfa a únava ze mě spadne. Rozhodně nikomu k lepší paměti nepomůže cigareta. Už po třech šlucích dochází k zúžení cév a paměť se narušuje.

Když jste studovala lékařskou fakultu, kterou specializaci jste si chtěla vybrat?

Vždycky mě nesmírně zajímal mozek, starší brácha je neurochirurg.

Také mě přitahovala interna.

Vrátíte se k medicíně?

Moje práce je vlastně s medicínou úzce spjata. Jsem v kontaktu s profesorem Ericsonem, světovým specialistou, jenž se pamětí zabývá. Podstoupila jsem spolu s dalšími lidmi testy na krátkodobou a dlouhodobou paměť v Tübingenu. Na cétéčku se zkoumala aktivita mozku. Sledovala se mozková pole, která jsou v průběhu procesu pamatování nejvíce zapojována. U všech lidí s trénovanou pamětí, kteří byli takto sledováni, byla zjištěna velice vyvinutá vizualizační schopnost. Také mozková pole, která jí odpovídala, byla u nás mnohem větší než u lidí s netrénovaným mozkem. V zárodku je moje spolupráce s piloty ČSA. Uvažuje se o tom, že bych na pilotní věži sledovala, jakým způsobem jsou piloti navigovaní při přistání, kdy se musí zcela soustředit a přitom dostávají maximum informací. Také jsem spolu s přítelem napsala knihu o paměťových schopnostech a mentálních technikách.

Má dobrá paměť i své nevýhody?

Špatné zážitky hůř zapomínám. Někdy cítím, že se lidé bojí, že si pamatuji příliš.

 

HANA BENEŠOVÁ

FOTO PETR JEDINÁK