JAKO ŽE SEX

Ale spíš masturbace.

A to jsem ještě použil eufemismus.

Správně bych měl říci ŽIVOT VE LŽI.

Jack Nicholson kdysi prohlásil : “ Za mého mládí byl vzduch čistější a sex špinavější.“

Až takový pamětník nejsem, ale asi na tom něco bude.

Na co vzpomínám jistě, a jsem za to rád, jsou časy, kdy fotografie byla ze své podstaty pravdivá.

Brutálně znásilňovali realitu jen politici a nepatrně ji vylepšoval módní průmysl.

Ale nikdy ne měrou tak nehoráznou, rozšířenou a všeobecně akceptovanou, jako se tomu děje dnes.

Nedávno jsem narazil na video David Talleye, ve kterém photoshopem nechává vzplanout kufr a v plamenech ho ještě dozdobí samolepkami z cest.

Okamžitě se mi vybavil cover desky Pink Floyd – Wish You Were Here.

A doba, kdy hořící postava na fotografiích skutečně hořela.

Doba, kdy krása na fotografiích byla skutečná a sex nepředstíraný.

Doba, kdy se fotografií vyprávěly pravdivé příběhy.

A ty vymyšlené měly zcela zjevně odlišné výrazové prostředky a fotografickou řeč.

Fikce byla přiznaná, ale příběh tím nikterak neutrpěl.

Snadnost digitální manipulace zničila jednu z podstatných kvalit fotografie – její pravdivost.

Je až s podivem, jak rychle a snadno se jí to stalo.

A že to vlastně zas tak moc nikomu nevadí.

Jako by bylo úplně jedno, zda je orgasmus prožitý či předstíraný.

PS. Docela by mě zajímalo jak by se vyvíjel hypotetický dialog mezi Woody Allenem a Johnem Cleesim, který by začínal těmito větami.

Allen: „Nezavrhuji  masturbaci. Je to sex s někým, koho opravdu miluju.“

Cleese: “ Rozdíl mezi onanií a sexem: Při tom druhém člověk pozná lidi.“

PPS. Za sebe preferuji sex. – A fotografii, která nelže.