FRANTA SKÁLA JE ZVRHLÍK

Viděl jsem to na vlastní oči.

Tu jeho Skříň erotické poezie.

To  zvrhlé, pokleslé, rouhačské a nemravné pseudoumění.

To umění naruby.

Zatím co obvykle postava básníka postává před šatníkem a vybírá si slova, kterými by zahalila chlipnou nahotu svých veršů, ukryl Skála nestydatě pornografii dovnitř.

Místo šatů, místo slov.

A aby toho nebylo málo, zneužívá potměšile vrozenou zvědavost divákovu a nutí jej nahlížet dovnitř otvory ne nepodobnými těm, co úchylové vyhloubili v příčce do vedlejší kóje na veřejných záchodcích.

A co tímto vynuceným pohledem návštěvník spatří ?!

Rozcapené genitálie !!!

Bez špetky vlastní fantazie bere Skála do rukou nůžky a skládá výstřižky z nejlevnějších pornočasopisů do absurdní sbírky a nutí návštěvníka aby viděné sám oblékl do svých fantazií.

Některé, aniž by o to stáli, usvědčuje z voyeurismu.

Jiným, jako například mě, přivolává nechtěné reminiscence na adolescentní počátky vlastní sexuality.

Tehdy  jsem o prázdninách u moře trávil víc času přikládáním nenasytného oka k obdobným otvorům unisex kadibudky, než hrátkami ve vlnách.

A to jako má být umění ?!

Ano. – Má a je to umění.

Umění, které mě oslovilo a za které jsem rád.

Franta Skála je (taky) zvrhlík.

Ale nadaný skvostnou a mě blízkou představivostí.

A je vcelku jedno, co si o tom myslíte.

Pro mě je génius.