Dokonalost

,,Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat.“

(Antoine de Saint-Exupéry)

… a já odebírám až na dřeň.

Když jsem před necelým rokem „třídil“ svůj archiv negativů, statisíce naexponovaných políček kinofilmů, překvapilo mě, jak málo zbylo.

Většina mé kariéry profesionálního fotografa skončila v popelnici.

A zbytek, který jsem si shovívavě ponechal, půjde teď.

Stejně tak rozdám knihy, které jsem mnohdy ani jednou neotevřel. DVD filmotéku plnou skvostů i nejhoršího braku potká stejný osud jako její VHS předchůdkyni – tříděný odpad.

Až odložím barikády předmětů, pro které není vidět na další zbytečnosti, až zahodím třicet let staré koncepty milostných dopisů z vojny, teprve potom se možná dostanu k podstatě dneška.

Odebírám radikálně.

Stejně jako modelkám jejich šaty.

Protože teprve pod nimi se skrývají dokonalé linky a tajemné detaily, které fotografickou iterací podtrhují význam každé jedné z nich. Je to podobné jako s plácnutím do vody: jedno udělá známý kruh, který po chvilce zanikne. Teprve důstojný, rozvážný déšť vytvoří na hladině dynamickou fascinující mozaiku. Takovou, která vás uhrane a, díváte-li se dost dlouho a pozorně, zhypnotizuje.

Když však nad hladinu ční hromady balastu, jste bez šance.

Stěhuji se a tak uklízím a odebírám.

A cítím se čím dál svobodnější a natěšenější. S vědomím, že má hladina je již téměř prostá všech překážek, se těším, čím a jak ji zčeří budoucí události. Možná mi to harampádí bude jednou chybět, ale ty nejdůležitější okamžiky stejně i nadále zůstanou v mé mysli.

A navíc – ještě není čas psát paměti. Je čas si pořádně uklidit a tvořit.