Dokonalost
,,Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat.“
(Antoine de Saint-Exupéry)
… a já odebírám až na dřeň.
Když jsem před necelým rokem „třídil“ svůj archiv negativů, statisíce naexponovaných políček kinofilmů, překvapilo mě, jak málo zbylo.
Většina mé kariéry profesionálního fotografa skončila v popelnici.
A zbytek, který jsem si shovívavě ponechal, půjde teď.
Stejně tak rozdám knihy, které jsem mnohdy ani jednou neotevřel. DVD filmotéku plnou skvostů i nejhoršího braku potká stejný osud jako její VHS předchůdkyni – tříděný odpad.
Až odložím barikády předmětů, pro které není vidět na další zbytečnosti, až zahodím třicet let staré koncepty milostných dopisů z vojny, teprve potom se možná dostanu k podstatě dneška.
Odebírám radikálně.
Stejně jako modelkám jejich šaty.
Protože teprve pod nimi se skrývají dokonalé linky a tajemné detaily, které fotografickou iterací podtrhují význam každé jedné z nich. Je to podobné jako s plácnutím do vody: jedno udělá známý kruh, který po chvilce zanikne. Teprve důstojný, rozvážný déšť vytvoří na hladině dynamickou fascinující mozaiku. Takovou, která vás uhrane a, díváte-li se dost dlouho a pozorně, zhypnotizuje.
Když však nad hladinu ční hromady balastu, jste bez šance.
Stěhuji se a tak uklízím a odebírám.
A cítím se čím dál svobodnější a natěšenější. S vědomím, že má hladina je již téměř prostá všech překážek, se těším, čím a jak ji zčeří budoucí události. Možná mi to harampádí bude jednou chybět, ale ty nejdůležitější okamžiky stejně i nadále zůstanou v mé mysli.
A navíc – ještě není čas psát paměti. Je čas si pořádně uklidit a tvořit.
Na paměti mám mnoho času. Avšak kouzlo odebírání znám až příliš dobře. Mé pole působiště se mění často. A dnes, již několik měsíců, žiji jen z krosny. Jednoho dne jsem dala pár věcí do krosny a odjela na víkend. Jsem zde již čtyři měsíce. Věci mám v Praze, ale tělo z duší zde. Čtyři hodiny od hlavního města. Je to zvláštní když mě neváže nic. Ani to co by mělo.
Promazávat fotografie jsem začala však teprve nedávno. Ale pořád jich mám příliš mnoho. Jak to jen děláte, že vám zůstane jen naprosté minimum. Jak se zvládnete smířit s tím, že vzpomínky mizí? Já je totiž používám převážně proto, aby mnoho skvělých momentů nezmizelo z mé hlavy…